Co dělá, když se člověk nudí - přemýšlí. A to je ve většině případů to nejhorší, co může dělat. Ptáte se proč? Protože přemýšlí nad hloupostí a dochází k nesmyslným závěrům. Avšak vždy se najde světlý okamžik, kdy je polemizování sakra důležité. Kdo mě zná, ví co jsem zažila a proč jsem taková jaká jsem. Trvalo mi přes 3 roky, než jsem se s tím vším vypořádala, abych konečně mohla říct: Je to za mnou. Ale co pak, kdy se té zátěže člověk zbaví, co bude dál.... Celou dobu jsem doufala, že jednou, až si budu moc říct, že jsem z toho venku, že už je to pryč, jen vzpomínka, budu mít konečně normální život. A teď? Teď je to tady. Minulost je jen pouhou vzpomínkou, která přinesla mnoho, ale také mnoho vzala. Nelituji toho, protože mě to posunulo dál, ale zároveň hrozně změnilo. Nevím zda za to děkovat, ale vím,že už nepatří do mě. Udělala jsem krok vpřed a teď chci zase žít.  Žít ten krásnej život a užívat si ho.... Možná že tato chvíle přišla v pravý čas. Znáte ten pocit, když poznáte někoho a myslíte si, že ho znáte sto let.... Tak možná proto se tohle vše mělo stát. Nevěřím náhodám, vše má svůj důvod a mnohdy ty důvody hrozně moc bolí, než dovolí se zase smát a radovat. Snad už i já se smím smát a radovat z něčeho nového

Komentáře

« Domů | Přidej komentář