Fatal error
V úterý 3.7.2007 to byli přesně 3 měsíce, co jsem skočil ze střechy.. Osudné odpoledne byl nádherný den, podobný dnešnímu ránu, po pár cvičeních a přednáškách jsme s kamarády vyrazili z koleje v Liticích pobavit se k přehradě Nové údolí. Kousli jsme asi 2 pivka, zaházeli si frisbee a ubalili jointa. Pak nás začali napadat kraviny, tak jsme začali hrát hru, v níž figurovali hřebíky, prázdné Gčko a my 3. Tedy Jilkt, Peti a Iggy. Pravidla by si každý domyslel.. začali jsme zatloukat hřebíky prázdným lahváčem do lavičky a kdo ho zatluče poslední nebo rozbije flašku, dojde na kolej ke Kalifovi pro další 3 kuželky. Hold to vyšlo na mě a navíc jsem dostal časový limit 10minut, během té doby jsem stihnul odnést notebooka a přinést 6 kuželek jako omluvu za rozmlácené sklo.. Načali jsme dalšího lahváče a dostali chuť si zaházet frisbee, to skončilo po předchozí hře na stříšce letní hospůdky, nabídl jsem se, že pro něj vylezu.. Pitomci mě hecli, že jsem si hodil terč a já pitomec největší sem to přijal.. Následoval rozběh, jump a tvrdý dopad s nepříjemným křusk. Poté pohled na nohy, levý kotník o 5 čísel mimo polohu, pravačka zapíchnutá ve volejbalovém hřišti.. Zakřičel jsem z plných plic volejte sanitku, nebyl jsem schopen zvednout se.. Po 15 minutách dorazili zdravotníci a za nimi sanitka, nohu mi zpevnili nafukovací ortézou a naložili na nosítka a do vozu. Dostal jsem zklidnovaci injeci, která moc nezabírala, byl jsem ale schopen komunikace a říct, co se zhruba stalo.. V nemocnici mi píchli dalšího zklidňováka a srovnali levačku.. No chuťovka.. do druhého dne jsem přetrpěl noc na lůžku na traumačce ve fakultní nemocnici na Lochotíně prošel tradičními rentgeny a odběry krve před anestezí a kolem 11. a.m. mě odvezli na sál.
4.4.2007 mi bylo dost špatně, ale líp než před operací. Zjistil jsem, že kvůli otoku mi operovali pouze levou nohu, na pravé nechali spadnout otok a na 2. operaci jsem šel až 10.dubna. Poté jsem měl obě nohy v sádrové dlaze, ani nevím, která bolela víc, necelé 2 týdny jsem nevydržel bez prášků proti bolesti, nevim jestli jsem takový cíťo nebo to bylo oprávněné, ale doktoři mě každé 2. ráno mučili přebalováním obvazů. Velice nepříjemná záležitost, ale než jsem byl převezen 17.4.2007 na chirurgické oddělení ve Strakonicích, vydržel jsem už bez léků proti bolesti. Tam jsem s každodenním přebalováním zvládnul 10 dní, ke konci vytažení stehů a 27.dubna jsem byl propuštěn do domácí léčby. Mamka vyřídila vše potřebné ohledně invalidního vozíku a díky jejímu rychlému jednání jsem měl zapůjčený vozík od jednoho známého. Asi za týden mi přišel i vozík od pojišťovny, který byl mnohem lépe ovladatelný.. Co čert nechtěl, venku jsem byl hodně na nervy a v pondělí 30.4. jsem se sešel s Petrou ve městě a vynadal jí, že mě táhne do města kvůli 20 minutám. Byl jsem s mamkou a potřeboval zařídit něco v bance. Petra si májku naplánovala podle svého, já byl na Ostrově s kámoši. 2.května za mnou přišla, že je konec.. No psychicky mi to moc nepomohlo, ale život je boj, tak jsem se začal prát. Každej den tak 5 kiláčků na vozejku, minimálně 3 pivka jako sedeativum, nevim jakou pověst jsem si během té doby získal, ale teď jak jezdim na kole si říkám, že jsou mi všichni u prdele a jejich soucit byl jenom jejich.. Každopádně byli i světlé dny o nichž se zmínim možná jindy.. Čili po třech měsících v odpustci zase stojim na vlastních nohou, po-st-pá dojíždím do nemocnice na rehabilitace a do měsíce bych měl normálně chodit a teoreticky být schopen pracovat.
Závěrem snad jen.. poučte se z cizí blbosti, ten vlastní prožitek za to nestojí...