Slzy v očích mám, když večer usínám, neboť na tě, lásko má, stále vzpomínám.

-Kdyžpláču, cítím lítost. Často pláču pro cizí bytost, která ani neví, jakse trápím. Kdybys to věděl, možná bys to pochopil, ale možná by sessmál a proto pláču tak, abys to nepoznal ...

*Miluji tě, mé oči pláčou pro tebe čím dal víc, to je vše, co jsem ti chtěla říct.

-Jsi touha po všem, co nemůžu mít. Jsi život, o kterém chci snít. Jsi moje všechno a nic. Jsi jeden a přesto nad tisíc!

*Hodinyjdou stále dál a já na tebe vzpomínám. Když okolo mne projdeš, ztuhnu aty si mne ani nevšimneš a přesto na tebe myslívám a přesto tě miluji dál

.-Já vím, že tě nesmím vídat, já vím, že tě nesmím líbat. Já vím, že mě nemáš rád, přesto tě budu milovat ...

*Cítímse jako bojovník po prohrané válce, jako snílek, kterému se sen ztrácív dálce. Cítím se jako trosečník na neznámém ostrově, jako opuštěnédítě v dětském domově. Cítím se jako písečný zbořený hrad, jako člověk,kterého nemá nikdo rád. Tak se cítím bez tebe.

-Proč mám nemocné srdíčko? Proč stačí tak maličko, abych šťastná byla a své srdce vyléčila? K tomu ale potřebuji tebe ...

*Nebudu brečet, nebudu se smát, nebudu tě prosit, abys mě měl rád.

-Měsíček vyprávěl hvězdičkám, že se tě nikdy nedočkám. Měsíček mi v noci žaluje, že tvé srdce jinou MILUJE!!!

*Láska je stejně hrozně zlá - Kdo jí nechce, ten jí má a kdo jí potřebuje, tomu se vyhýbá!

-Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát, mám v sobě tolik lásky a nesmím tě milovat!

*Pročpoznala jsem tebe, když nemůžu tě mít, proč touží po mě jiný, když stebou já chci být! Když do očí ti pohlédnu, hned zrak k zemi sklopím apřece tolik bych ti chtěla říct, jak nevýslovně trpím!

-Četlajsem knížku. Byla o dívce. Ta dívka trpěla. Tak jako já, víš proč? Bylazamilovaná. Tak moc jako jsem já do tebe. Ona ho milovala . Míň než jámiluju tebe. Chtěla být jen s ním. Jako chci být já s tebou! On jinechtěl. Tak jako ty nechceš mě. Ale přece jen není o mne, víš proč?Nakonec si padnou do náruči, ale já zůstanu bez tebe :o(

*Jestli chceš, můžeš se mi smát, protože tebe láska nebolí, láska není jen dostávat a brát, bez tebe je mi líp .... jakkoli. :(

-Pročtvé srdce je tak milé, když mě stejně nemiluješ!? Proč v tvých očích jetaková zář, když se na mě stejně nedíváš!? Proč tvé rty jsou tak hebké,když mě stejně nelíbáš!? Proč tvá náruč je tak otevřená, když mě v nístejně nemáš ...

*Jsiprinc, co ve snu mě líbá. Jsi rybář, co chytla ho ryba. Jsi slunce, comou tvář hladí. Jsi tón, který tak dobře ladí. Jsi šíp, co zasáhl mésrdce. Jsi provaz, co spoutal mi ruce. Jsi moje láska, něha, touha. Jsibáseň nekonečně dlouhá. Jsi oheň u kterého se hřeju. Jsi dárek, cotajně si přeju ...

-Sedíma do zdi smutně zírám - taková nešťastná láska bývá. Ten, jemuž chcisvé srdce dát, mě stále odmítá mít rád. Jak jeho srdce získat mám, tose stále sama sebe marně ptám! 

*Víšco je to láska? Láska je velká rána u srdce, která často bolí, ale tubolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji, i když tymiluješ jinou ...

Chciplakat a chci se smát, chci věřit v lásku a ne se s vlastním srdcemprát!!! Chci to, co nemůžu mít a tak mi zbývá jen o tobě snít!!

Smrt - ta bolí a bolí moc,
je černá jak nejčernější noc.
je bolestná a krutá,
to ani člověk nedutá.
Smrt - tu každý z nás jednou pozná,
někdo dřív, někdo později - možná.
Smrt - ta si na každého zuby brousí,
to není láska - ta rdousí.
Smrt - ta každému jednou zavře oči,
ta každému do mysli jednou skočí.
Smrt - ta je spravedlivá a nevybírá si,
smrt - ta jak chce tahá za vlasy.
Smrt - tu jednou poznáš i ty,
to umlknou tvé hebké rty.
Smrt - to tvá kůže bude studená,
to tvé srdce pomalu utichá.
Smrt - to je tam co slunce nesvítí,
to je tam co už nevoní kvítí.
Smrt - ta je blízko - kdo to ví,
kdo mi na to odpoví?
Proč bere si vždy blízké naše
a my pak spadneme do stejné kaše.
Proč tak bolí to a nám se stýská
a tam v dáli si někdo píská.
A nám slzy tečou a tečou
a minuty se v tu chvíli jenom vlečou.
Bolet to nepřestane asi nikdy více
a nám přitom svírají se plíce.
Ale musíme se s tím naučit žít
a hezký život i s tímhle mít.
Nesmí nás skolit žádný pád,
i když si nestihl dotyčnému říct
MÁM TĚ RÁD!

Šťastný je, kdo miluje, stále znova miluje.Moci milovat je jeden z nejkrásnějších darů člověka.

Šťastnýje, kdo si nepostěžuje manželce, když vyloví z polévky vlas.Dobře totižví, že pokud jí padají vlasy, nenosí ještě paruku.

Šťastný je, kdo miluje, protože věří v tvůrčí sílu lásky.

Šťastný je , kdo se raduje z nádhery podzimního lesa.

Šťastný je, kdo má člověka, jemuž se může svěřit se svou hloupostí, aniž by měl pocit, že klečí před Islámským soudcem.

Šťastný je, kdo pomáhá druhým, i když ho stále využívají.

Šťastný je, kdo zná člověka, o němž může říct:,,jsem rád, že existuje!"

Šťastný je, kdo je přesvědčen, že manželská láskamusí také znamenat: společně zestárnout.

Šťastný je, kdo si namlouvá, že patří ke stovce nejšťastnějších lidí na světě.Patrně tomu tak skutečně

je.

Jsi krásný jako nebe,
jsi krásný jako svět,
já miluju jen Tebe,
nechci si vymyšlet.

Vymýšlet si Tvoji lásku,
když si mě nevšímáš,
ptát se na otázku,
zda rád mě trochu máš.

Jsi krásný jako den,
jsi krásný jko noc,
já v noci mívám sen
a ztrácím nad ním moc.

V tom snu vidím Tebe,
tam nejsi studený,
v tom snu vidím nebe
a dva rozehřáté kameny.

Ty kameny, to jsem já a ty,
nejsme studení ale láskou zahřátí.