Dnes jsem potkal anděla, stál na skále a já ho pozoroval.

Však anděl měl tvář neveselou a bolest člověku nesnesitelnou.

Já chtěl mu podat ruku, však než vytáhl jsem ji, pochopil jsem,

Že nemůžu mu způsobit větší utrpení lidským dotekem.

Oba jsme byli na té hoře, já seděl na vedlejší skále

A věděl jsem,že mě skoro nevnímá.

Modlil jsem se, aby mě neviděl, neb jsem jen člověkem.

Tak jsme tam nechali čas na nebi putovat.

Pomalu jsem si začal uvědomovat, že mi odletí

A už ho nikdy neuvidím.

Neměl jsem nic, co by mi později toho anděla připomínalo,

Snad jen hlubokou a tíživou bolest na místě mého srdce.

Pak pomalu jsem k němu zvedl zrak, neboť zeptat jsem se chtěl,

Však zas pochopil jsem, že ho nemůžu ranit svým lidským hlasem.

Tak jsme tam na skále seděli, až po čase odletěl

.

Nechal mi na památku na skále tři slzičky, díky kterým jsem pochopil,

Proč tak trpěl.

......