Někdy mi připadá,že láska není cit,

je to strašná bolest někoho rád mít.

Láska je pohroma duše i těla,

jenže naděje poslední umírat by měla.

Ale málokdy se dá o naději mluvit,

málokomu se podaří jeho bolest ztlumit.

Avšak když už šíp lásky zasáhne tvé srdce,

uzavře tvé touhy,sny a přání do maličké klece.

Po zásahu šípu tvé srdce krvácí,

láska tvé myšlenky od reálného světa odvrací.

Začínáš žít ve snu,z kterého se těžko budíš jen,

už realitu dávno nevnímáš,ale tu z toho světa musíš rychle ven!!

Rychle než další zásah šípem dostaneš,

po té ráně ze svého světa vyplaveš.

Procitneš a uvidíš jak je krutý svět,

svou lásku nikdy již nebudeš políbit smět.

Pak možná dostaneš zprávu nebo psaní,

po kterých se každý ostatních dlouho straní.

Otevíráš obálku,ruce se ti klepou,

ne zimou nebo mrazem,ale čistou něhou.

Vytahuješ papír,který dobře znáš,

i rukopis je toho,koho ráda máš.

Tušíš co tam stojí,přesto to přečíst chceš,

Otevřeš ten papír a známý rukopis čteš:

"Ahoj lásko tohle se mi těžko říká,

klepou se mi ruce,tužka se mi smýká.

Mám tě moc rád,to ty dobře víš,

vždyť jenom ty mi miláčku říkat smíš.

Jenže jsme se dlouho neviděli,

nepsali jsme si,vůbec o sobě nevěděli.

Ale není to dost dlouho abych na tebe zapomněl,

nebyla chvíle kdy bych si na tebe nevzpomněl.

Víš lásko,že veliký je svět a já nové lidi poznat chtěl,

poznal jsem i jednu dívku,kterou jsem moc rád měl."

Pomalu nedočtený dopis na stůl pokládáš,

oči ti strašně slzí,sama sobě nadáváš.

Najednou ti naskočí vzpomínky společné,

ty dny kdy jste byly spolu byly nekonečné.

Být někdy sním,to byl pravý ráj,

ať už byl podzim,zima nebo máj.

Vzpomínáš jak se jeho ruce dotýkali tvých,

jak sis jeho jméno kreslila do notýsků svých.

Děláváš to do teď,pořád tě to baví,

tvoje oblečení vždy s jeho oblíbenou barvou ladí.

Vzpomínáš na první polibek váš,

jak jeho rty chutnají to ty dobře znáš.

Nemůžeš to vydržet,bereš dopis do rukou,

pokračuješ ve čtení,hladíš svoji duši nebohou.

"Vím jak je to teď těžké pro tebe,

a beru všechnu odpovědnost na sebe.

Myslím,že je lepší,když už spolu nebudeme,

na všechno co se stalo si radši už nevzpomeneme.

Tak už mi prosím nevolej ani nepiš,

jako někoho koho neznáš si mne radši zapiš.

Tak a tímto končím rozloučení své,

a doufám že netrápí se srdce tvé.

Navždy tvůj miláček."

Říkal ti že jsi jeho čumáček.

Říkal ti že jsi anděl jeho,

chtěla jsi mít co nejvíc z něho.

Tvé slzy papír prokletý máčí,

kapka po kapce se dolů stáčí.

Teď už není nikdo,kdo by tě držel v náručí,

pocit tepla a bezpečí tím ti zaručí.

Už nikdy ho nepolíbíš,

věrnost jemu nikdy neslíbíš.

Teď už on je minulost,

brečíš a máš na sebe zlost.

Jak jen jsi mohla tohle dopustit??

Proč mě musel takhle náhle opustit.

Víš že tahle bolest tak nezmizí jen,

než s někým prožiješ podobný sen.