Je teplá jarní noc,já na hřbitově sedím,

do tmy co je přede mnu tiše a mlčky hledím.

Tmu narušuje jen světlo z nedaleké ulice,

ticho zas zvuk zvonů z nedaleké zvonice.

Sedím tu u hrobu mého blízkého přítele,

Je to hřbitov temný,hřbitov Jana Křtitele.

Na hřbitově tu sedím sám,

jsem tak volný,svého života pán.

Však nejsem tu sám,jsou tu mrtvých duše,

povídám si s nimi,tenhle umřel náhle,tenhle šípem z kuše.

Hřbitov jejich tajemství zná a nikdy nám je nevydá,

ozdobenou růži pokládá na hrob moje ruka bledá.

Mrtví tu leží jeden vedle druhého,

jejich těla spatřily jen oči hrobníka němého

Podívám se vedle,je tu hrob nějakého Reného.

Na náhrobku stojí: "Nikdy nezapomeneme",

hrob je sto let starý,jak René vypadal si nevzpomeneme.

A kdo to vlastně byl?A jak se vlastně smál?

Málo kdo si vzpomene,že vždy v ústraní stál.

Hřbitov je místo,které lidské duše plení,

když vám zemře kamarád život se rázem změní.

Už toho mám dost,vystrašený odcházím,

ze hřbitova běžím,nevím kde se nacházím.

Sednu si a opřu se u stěny,

ze svého nitra slyším mrtvých hlasů ozvěny.

Nejedna mokrá slza se mi po tvářích koulí,

nahmatám si na hlavě pár těch bolestivých boulí.

Zmáčknu je tak silně,až bolestím zakřičím,

avšak bolest uklidňuje,vstanu a už nekřičím.

Pokračuji dál,další temnou uličkou,

šanci na štěstí mám maličkou.

Autor:Diabolos

Dovětekautora-Tuhle báseň bych chtěl věnovat svému zesnulému kamarádovi a všemostatním,kteří zemřeli mladí.Čest jejich památce.