Smrt je náš strach,

však proč je to tak?

Pekelná muka,

toť hříšníkův krach.

Však kde jistotu vzít,

že trpět a pořád budu bit,

kdo záruku mi může dát:

v pekle budeš zpytovat!

Třeb svědomí mé je čisté,

bez hříchů a sodomie,

neb kdo určuje co my smíme,

co je správné, za co netrpíme...

Vždyť měl bych se ze života radovat,

alkohol a krásné ženy milovat,

smrt si nevybírá, smrt může být náhlá...

Říkám si: "Co když se nedožiju rána?"

Co když nebe, peklo je jen lež,

jež vymyslela ta křesťanská veš?

Za hříchy pak nebude žádný trest,

poslušný život nemá cenu vést...

Proto alkoholu budu se oddávat,

drogy a ženy si dopřávat...

Na ctnosti své však budu dále dbáti,

rodině a přátelům své srdce dát...

Na smrtelné posteli, kdy dech se krátí,

budu moct říct, žil jsem rád...