Slunce zapadá, záře mizí,

chlad se šíří, oči slzí...

Nezbývá už mnoho času,

slečna smrt si brousí kosu...

Vůně mizí, květy vadnou,

zpěvní ptáci k zemi padnou...

Nenávist má teď velkou moc,

bolest a strach toť dnešní noc...

To válka začíná svou hru,

pro smrt pomalu si jdu,

bojovat za svého pána,

ach už nedočkám se rána...

Páni knížecí pro svou hádku

rozpoutali krutou válku.

Ženy bědují: "Pro knížete mého

nepatřím již muže svého,

cizí zájmy tvrdě hájil,

kéž by se mi domů vrátil..."