Smrt - ta bolí a bolí moc,
je černá jak nejčernější noc.
je bolestná a krutá,
to ani člověk nedutá.
Smrt - tu každý z nás jednou pozná,
někdo dřív, někdo později - možná.
Smrt - ta si na každého zuby brousí,
to není láska - ta rdousí.
Smrt - ta každému jednou zavře oči,
ta každému do mysli jednou skočí.
Smrt - ta je spravedlivá a nevybírá si,
smrt - ta jak chce tahá za vlasy.
Smrt - tu jednou poznáš i ty,
to umlknou tvé hebké rty.
Smrt - to tvá kůže bude studená,
to tvé srdce pomalu utichá.
Smrt - to je tam co slunce nesvítí,
to je tam co už nevoní kvítí.
Smrt - ta je blízko - kdo to ví,
kdo mi na to odpoví?
Proč bere si vždy blízké naše
a my pak spadneme do stejné kaše.
Proč tak bolí to a nám se stýská
a tam v dáli si někdo píská.
A nám slzy tečou a tečou
a minuty se v tu chvíli jenom vlečou.
Bolet to nepřestane asi nikdy více
a nám přitom svírají se plíce.
Ale musíme se s tím naučit žít
a hezký život i s tímhle mít.
Nesmí nás skolit žádný pád,
i když si nestihl dotyčnému říct
MÁM TĚ RÁD!