Ze dvou studánek dere se
ron slaných vod,
padá pomalu a lemuje silnice.
Kterýžto zhoubný rod
vynalezl jich nad statisíce?

Nač příroda tak učinila,
narazit na stejný kolotoč,
o kterém snila?

Na prémii smíchu, snů,
na bankrot z těch dávných dnů,
kdy z kapiček slz stalo se moře,
a kdy zas vyhoupne se na sněžné hoře
veliké klubko opředené zlatem,
jež je hloupého lidu bezcitným katem?

Což nikomu nezáleží na tom,
jak nazývá se tento kolotoč a kde leží?
A kdo ho ve dne v noci střeží?

Až povadne bílý květ
a bude se z něj sypat zlato,
třeba někdo přijde na to,
že se jedná o svět...