Protože jsem na wčerejší den neměla nic w plánu, přijala jsem nawrh od sestry ať jedu s ní a jejím přítelem na wýlet...?! Tak jsem přijala, ae we chwíli wýstupu jsem toho welice litowala!!! Ani si nedowedete předstawit jak moc...
Dojeli jsme autem dolů pod horu a dál jsme šlapali pěšky... Já, ségra, její přítel, Fidunka (sestry pes) a můj pejsek Matýsek. Ze záčátku to bylo k neuwěření, ae pak už to šlo, ae w polowině spíše třičtwrtině to bylo opět katastrofální... Totální průšwih... Jednu chwíli jsem se chtěla zastawit a dál nejít... Ae sestra mě držela... W jednu chwíli mě táhla za ruku ona a pak i její mladej... Já prostě nejsem tip, který by mohl zdoláwat wýšiny...! Šla jsem wlastně 3,5km nahoru do kopce a zpět... Jj, já wím třeba to ranec není, ae pro mě jako jo...
Když už jsem se teda dobelhala až nahoru byla jsem tak ráda, když jsem uwiděla rowinu s tráwou na, kterou jsem si hned lehla...! Bylo to pro mě jako slitowání boží na, které jsem čekala welice dlouho... Byla jsem úpe wyčerpaná...!
A šťastná, že už jsme nahoře... Ae wýhled byl oprawdu krásnej... Cesta dolů už odsejpala rychleji...!
Mno, ae docela mi to bodlo páč jsem si popřemejšlela a pár wěcí si ujasnila...