Protože jsem na wčerejší den neměla nic w plánu, přijala jsem nawrh od sestry ať jedu s ní a jejím přítelem na wýlet...?! Tak jsem přijala, ae we chwíli wýstupu jsem toho welice litowala!!! Ani si nedowedete předstawit jak moc...

Dojeli jsme autem dolů pod horu a dál jsme šlapali pěšky... Já, ségra, její přítel, Fidunka (sestry pes) a můj pejsek Matýsek. Ze záčátku to bylo k neuwěření, ae pak už to šlo, ae w polowině spíše třičtwrtině to bylo opět katastrofální... Totální průšwih... Jednu chwíli jsem se chtěla zastawit a dál nejít... Ae sestra mě držela... W jednu chwíli mě táhla za ruku ona a pak i její mladej...  Já prostě nejsem tip, který by mohl zdoláwat wýšiny...! Šla jsem wlastně 3,5km nahoru do kopce a zpět... Jj, já wím třeba to ranec není, ae pro mě jako jo...

Když už jsem se teda dobelhala až nahoru byla jsem tak ráda, když jsem uwiděla rowinu s tráwou na, kterou jsem si hned lehla...!  Bylo to pro mě jako slitowání boží na, které jsem čekala welice dlouho... Byla jsem úpe wyčerpaná...!A šťastná, že už jsme nahoře... Ae wýhled byl oprawdu krásnej... Cesta dolů už odsejpala rychleji...!

Mno, ae docela mi to bodlo páč jsem si popřemejšlela a pár wěcí si ujasnila...