Nikdo neví, jak Ti je, nikdo není, kdo by Ti rozuměl... Dny jsou temné a samotné... Píšeš o pomoc svou vlastní krví, ačkoli víš, jak moc to bolí. Otevíráš oči, ale všechno zůstává stejné... Nechci rušit a také nechci nadlouho zůstat, jsem tady, abychTi řekla, že jsem tady, když potřebuješ! Rozhlédni se a potom mě uvidíš. Je úplně jedno, kde jsi, když mě chytneš, potom Tě podržím!

Myslím si, že je vyčerpávající, když máte kamarády... oni vědí, že tu jste, ale přesto Vám neřeknou, co je trápí, co cítí a vy jim pak nemůžete pomoct, i kdyžbyste třeba i tak moc chtěli! Kamarádství, nebo láska je něco, čeho si opravdu vážím....Jsem vděčná za lidičky, který momentálně kolem mě poletují a před kterými jsem svá... Vím, že můžu být sama sebou a oni mě mají rádi takovou jaká jsem! A i když některé přátelé postupem času ztrácíme, nacházíme ty nové. Ale opravdový přátelé tu budou s námi stále... Nebudu jmenovat, oni vědí o kom je řeč! Vaše tváře mám uložené!