bohužel...

Každý den si je hodně podobný... Ráno vstanu  a když nečekaně nezaspím, udělám si kafe a jdu se do koupelny upravovat. Po hodině strávené v koupelně se odeberu na zastávku, na kterou dobíhám, aby mi neujel autobus... Po jedenácti minutové cestě přecpaným autobusem mě čeká škola! Stres o češtině, a nečekané zkoušení, které opět nedopadlo podle mých  nočních přípravách, odpočinku při matematice,  chemii, kdy se s učitelkou pohádají nejméně dva žáci a angličtině, kterou prokecáme s učitelkou o skejťácích, fajnových lidech a motorkách přichází propagace... předmět, který mám ráda a celkem mě i baví!  Při cestě ze školy většinou držím telefon a když mi nevolá můj drahý kamarád, tak poslouchám písničky. Příjdu domů, někdy se najím a jdu k pc. Občas se učím, kreslím si, zpívám a nebo čtu. Sem tam zajdu ven a nebo se mrknout  za klukama do zkušebny. Někdy s kámoškou večer ven. Večer si dopřeju chvilku relaxu ve vaně, avšak to až po té, co u mě zazvoní soused, jestli s ním nejdu na cigáro. Pár minut opět na drátě a spát...Kažodenní stereotyp může začít znovu.

Jasný... občas sem tam je nějaká ta změna, že řeším nějaký problém, jako spousta lidí v mém věku, nebo si dojdu do mého oblíbeného salónku na kapku zkrášlovací kůry. Chtěla bych ale celkovou změnu v životě, který žiju. Nechci snít o životě, ale žít svůj sen. Třeba časem příjde radikální změna, která mi vrátí moje krásné myšlenky na ty staré koleje... když to tedy nebude opět stěhování mých věcí do jiného bytu. Zatím o změně svého statusu jen sním...