Miluji tě - odmítáš mne...
Věřím ti - ty ale mně ne...
Odpouštím ti - směješ se mi,
jak jsem hloupá a naivní...

Přes to všechno - chci tě zpět,
cítím se jak schnoucí květ,
když odmítáš mě zas a znovu
ostrý nůž si opět kovu...

Krvácí má duše - moc to bolí,
když láska mě jak nemoc skolí...
Nedbáš na lítost, pláč a smutek,
lámu se jak v silném větru proutek....

Otírám si koutek oka - rudou růží
a koukám se, jak svým trním drásá mou kůži...
Líbí se mi pohled na bolest - která nevychází z duše,
miluji ten pocit, co svírá tělo a do nervů kouše...

Už jen ostří nože cinklo o dlážděnou podlahu...
Věř mi, chtělo to převelikou odvahu...
Když padám k zemi a vidím svou krev tekoucí,
poslední slza věnovaná tobě, z mých lící kanoucí...