Demise
Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte!
Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.
Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.
Chci v létě ležet ve stínu toho velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.
Chci se vrátit do časů kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděl, co všechno nevím a bylo mi to fuk. Uměl jsem být jenom šťasten v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat.
Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří.
Chci věřit, že všechno je možné.
Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.
Chci žít zase jednoduše.
Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.
Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, míru, snů, představivosti, mužnosti a stavění sněhuláka.
Takže tady je má šeková knížka, klíče od auta, kreditky a formulář na daňové přiznání.
Oficiálně rezignuji na dospělost.
A jestli o tom chcete ještě diskutovat, musíte mě nejdřív chytit. – Máte babu :-D
