Motofejeton | Motorkáři
Co mě zarazilo....
V sobotu jsem poslouchal rádio, zpravodajství o policejním zátahu na motorkáře na slavné trase Mělník - Dubá. To mě zarazilo poprvé: zátah na motorkáře? V hlavě se mi to spojilo s dramatickými záběry z televizních novin - zátahy na pašeráky drog, zátahy na mafiánské skupiny... prostě na všechny ty, o nichž nám odmala říkají, že jsou zlí, špatní lidé.
Poslouchal jsem dál. Ojeté pneumatiky, chybějící doklady, rychlá jízda, no nic pochvalného. Co mě zarazilo podruhé - určité procento motorkářů bylo pod vlivem alkoholu. Hm, sobota odpoledne, to by mě zajímalo, jestli si hříšníci opravdu před jízdou cvakli, anebo jestli náhodou neúřadoval zákeřný nepřítel zvaný zbytkáč. Tuhle mi jeden známý povídal, že si prochlastal papíry. "Večer jsem si dal pět piv (nic, co by ho jindy zmohlo) a ráno mě drapli v autě, protože jsem si zapomněl rozsvítit. Nafoukal jsem nula osm." Tolik?! Zarazilo mě to.
Zpátky k rádiu. Co mě zarazilo naposledy a úplně nejvíc, to byla slova nažhavené reportérky podávající svědectví z rejdiště Satanova, snad to moc nezkomolím: "Motorkáři si o akci dávají vědět mobilními telefony a na benzínce v Dubé sedí tvrdé motorkářské jádro a čeká až akce skončí." Tak to jsem si málem kecnul na zadek do kolečka s rozmíchaným betonem. A představoval jsem si, co si z tohohle vyjádření odnese průměrný český Venca s Mařkou, kteří poslouchají rádio na zahrádce při odpolední kávičce: jak si navzájem všichni motorkáři, evidentně jedna banda scházející se za úplňku v hampejzu povadlých mravů a uctívající jánevímco, navzájem okamžitě telefonují, že dneska se pekelné hody nekonají, žádné přejeté děti, vypitá krev, rozmaštění kumpáni, prostě nic, žádná sranda...
A úplně mi zatrnulo z pojmu "tvrdé motorkářské jádro". Škoda, že jsem byl skoro 200 km daleko, dojel bych se na to tvdré motorkářské jádro podívat. Třeba by mě nerozkrájeli na kousíčky a nesnědli...
Motorky mám rád a jezdím na nich - jsem teda asi motorkář. Nikdo mi toho dne ale nevolal, ať nejezdím na Dubou, a nejsem si vědom že bych patřil buď do, nebo mimo tvrdé motorkářské jádro - ten pojem jsem slyšel poprvé. Díval jsem se ráno do zrcadla, krásou zrovna neoplývám, ale jako lidská zrůda, jak jsou motorkáři téměř charakterizováni, si nepřipadám. Mám doma krásnou měsíční dcerku, hodnou ženu, živím se poctivě. Tak proč jsem se poté reportáži cítil jako štvaná zvěř?
nevim kdo to psal ale líbilo se mi to:)
