Vzkaz od motorkářů | Motorkáři

Ať už se v nás ta touha probudila v dětství, nebo nás uchvátila jako dospělé mnohdy zodpovědné a spořádané občany a rodiče je úplně jedno a je zbytečné nad tím, kde se v nás ten pocit vzal, přemítat. Ted už v tom prostě jedeme a naše motorka at je naše volba jakákoliv, at sme propadli kouzlu silnic, cest,či terénu ,se nám stala středem našeho života.
Už neřešíme,co si koupit do bytu,na sebe pokud se nejedná o hadry na motorku ,jestli svoje mnohdy vydělané peníze utratíme o víkendu v hospodě,ne ne,první naše myšlenka je zda a jaké bychom si mohli koupit gumy,jestli by se nám nehodil nový lak,jaké praktické i zbytečné maličkosti by mohl dostat náš miláček.Nepřemýšlíme nad tím,jak strávíme svůj víkend,nebo jiné volno,my už máme jasno.Utíkáme do garáže ke svým ořům a s partou podobně postižených kamarádů nebo i sami sedláme svá dvě kola a vyrážíme světu vstříct.S vůní benzínu namísto parfému letíme s větrem o závod.Nezáleží na rychlosti,kochat se krajinou,nebo nemít čas krajinu vnímat....at už je to projíždka kolem domu po nevydařeném dni v práci,volný víkend nebo dovolená a čas na cestu kolem světa,je to náš útěk z reality.Je to naše svoboda.......
Řev deroucí se z výfuku místo poslechu hudby z mp3 přehrávače,vítr co nás obklopuje a hladí těm nerozumnějším z nás čechrá i vlasy ,jsme to jen my,naše motorka a cesta cíl před námi.Ten pocit,co přehluší všechny starosti,co se nám honí hlavou,problémy které se čas od času na každého z nás nahrnou,najednou mizí jako mávnutím kouzelného proutku,zůstáváme jen my a naše svoboda.Nebot svobodný se cítím když objímám celý můj svět,když mě vezou dvě kola.Je to svoboda,právě to že jedu,že v mojí hlavě není místo na nic víc,než na to,kde je můj cíl.Všechno ostatní ztrácí v těch chvílích na významu. a já sem nesmírně rád,že sem našel v sobě odvahu se k tomu vrátit,je to jako se vrátit po letech domů .
Ano,sme banda bláznů a šílenců a býváme dosti často zatracováni,byt často neoprávněně,vždyt i mezi plechovkářema motoristi,pozn.aut se najde spousta jedinců,kteří jezdí ne vždy podle předpisů,opilí,zfetovaní,frajerů,co se s autem od tatínka předvádějí před holkama,jiní co si svou bezohlednou a agresivní jízdou vybíjí svůj vztek na životě,nebo léčí svoje komplexy.Tak nás prosím,přestante házet do jednoho pytle.Přestante nás brát jako povl,jako to nejhorší,co si snad ani existovat nezaslouží.Nikdo vám nedal právo nás soudit a zatracovat.
Nechte nám naši svobodu v jedné stopě,buďte k nám alespon trochu ohleduplní a tolerantní,trocha toho ještě nikoho nezabila.Vždyt i na vás mnohdy záleží,jaká bude naše cesta a zda dojedeme ke svému cíli.
Taky nenadáváme teda občas jo pokud nás při naší cestě zastihne déšt a vy nás ještě k tomu z pohodlí a bezpečí vašich krabic omýváte vodou odstřikující od vašich kol.Mlčíme,když nás svou bezohlednou jízdou donutíte k něčemu,co se nám nelíbí.Přehlížíme vaše mnohdy buranské chování,posunky,urážky a jiné,co často padá na naši adresu.Vždyt i naše je cesta,i my máme svůj cíl.
A naše cesta,ta svoboda,ten pocit,který my vyměnujeme za trochu toho nepohodlí,za to,že je nám zima když nedočkavě vyrážíme s prvním sluncem na svou první sezonní vyjízdku ,že snášíme vedro,protože se neodvážíme sundat si z oblečení cokoliv,co nás chrání,za to a mnohem víc,co jsme ochotni obětovat jen proto,že milujeme tu svou svobodu a že náš svět se točí na dvou kolech.Tak nám to prosím přejte................................