Achjo ... Proč musí být w žiwotě i ta negatiwní část? ... Čím si jí člowěk zasloužil? ... Proč lídé ztrácí ty nejbližší ? ... chjó ... Asi to tak má bejt ... Já poslední dobou ztrácím wšechno mé blízké ... Wšechno to začalo když sem se bezmyšlenkowitě přihlásila na přijímačky na Gympl ... Řikala sem si jó zkusím jáký to je ... stejně je neudělam a ňák sem se  tim nezabejwala ... ani sem se neučila ... Mno a nastal den D ... Wšechno probíhalo w klidu ... Písemky byli těžký ale já se tim nazabejwala ... Ani sem neměla w plánu je udělat ... Odcházela sem s tim že tý škole můžu dát sbohem páč w testu z matiky byla půlka toho co sme we škole neprobírali ... Spala sem docela klidně ... Druhý den sme měli we škole brannej den a já byla we třídě na stanowišti ... Odbila 12 hodina a já se zeptala učitelky jestli bych se mohla juknout na net jak sem dopadla ... Najedu na stránky Gymplu ... a widim že číslo 406 bylo přijato ... Začali mi téct slzy ... Ani newím jestli štěstím nebo lítostí... Nad tím sem w tu chwíli nepřemejšlela ... Pamatuju si že mě učitelka obejmula a gratulowala mi ... To samé Lucinka a Martínek ... Až wečer mi to wšechno začlo docházet ... Budu muset od těch mejch miláčků ... Od těch , se kterejma sem zažila přenádherných 7 let ... s některými i wíc ... w mysli sem se wzpírala ... že nikam nepudu...... že tam budu s nima ... Ale už bylo pozdě Začali mi zase téct slzy...tentokrát už lítostííí ... Březen utekl jako woda w potoce ... Stejně rychle utekli i ostatní měsíce a šup ... byl tu čerwen ... wěděla sem co mě čeká ... ale furt to eče nebylo thák silný ... a najednou tu byl den wyswědčení ... S každým sem se rozloučila ... Dostala sem i pár dárečků(talismanů) který mám stále u sebe ... Učitelka rozdáwala wyswědčení a přišla řada na mě ... Pančelka mi předala wýzo a přála hodně štěstí a úspěchů na gymplu ... Já se naposledy podíwala na celou naší třídu ... Wěděla sem že je widim naposledy takhle pohromadě ... Slzy začaly zase téct ... tekly w proudech ... Učitelka ... byla to jako moje druhá mamka ... Mě obejmula a já se cítila jak na pupeční šňůře ... Cítila sem že se od nich nedokážu odtrhnout ... Ale musela sem ... Osud nás odstříhnul sám ... Ještě tď když si na to wzpomenu derou se mi slzy do očí ... stékaí a pomalu se zbarwují do černé barwy od řasenky ... Snažím se je otřít ... ale dělám si na obličeji černé šmouhy ... Pomalu už ani newydím na ten monitor ... Písmenka mi wzplýwají do jednoho černého fleku ...  Naštěstí se prawidelně wýdám s pár lidma ( Hejdinkou , Barůnkou , Barůnkou , Wíťánkem ... ) a s Lucinkou a Martínkem sem dokonce prožila nádherných 14 dní na Ranči ... Ale jinak už je to pryč ... a to není jediný případ toho kdy ztrácím swě milowané ...

Další příběh se odehráwá w

OSADĚ

Werůnka mi předstawila spousty ... spousty nowejch lidí z Kadaně ... Ale nejwíce mi k srdci přirostli ti , co začali chodit do Osady... Nechci na nikoho zapomenout ale přesto se to pokusím wyjmenowat ... Kdybych přeci jenom na někoho zapomně thák se omlouwám ... Thák jsou to : Tommy , Plampy , Velcík , Koudy , Barty , Mára , Pery , Nebík , Wendlík , Bohoušek ....

Nepočítam ty co už z nam dýl ;) thák aby ste si to newyložili ňák špatně ....

Ale z5 k těm lidem z Kdn... Poznala sem je 21.března 2008 ... (jako by to bylo wčera) Werča s Adélkou mě dowedli do Kingu ... tam sem se snima seznámila ... Nejdříw sem měla chuť wzít nohy na ramena ale pozdějš sem poznala že sou to sQwělí lidičky ... A po tom co začali chodin na osadu to bylo lepší ... Začala sem si na ně zwykat čim dál wíc ... Stali se mojí drogou na kterou sem byla každej wíkend záwislá ... Wždy sme ňák zakalili ... Ale postupem času se tam začali dít hádky , začli sme si w afeku (někdo i s trochou alkoholu w sobě ) nadáwat ... Bylo to jako by někdo tu naší idylu chtěl zkazit ... A taky se mu to powedlo ... 6 měsíců bylo wše oukey ... a teď ... poslední dwa měsíce ... Každej wíkend byla aspoň jedna hádka ... Začali sme být jak w telenowele ... ( na tu naší telenowelu se nikdo nečepe ani Venezuela a Argentina ... ) Myslela sem že se nad námi jen přenese špatné období ... ale ne ... přetrwáwalo to dlouho ... Už wím proč se říká MYSLET ZNAMENÁ HOWNO WĚDĚT ... A tak se stalo že jednoho wíkendu sme se dost ale dost pohádali ... Nadáwali si ... wytahowali na sebe tu nejwětší špínu z minulosti ... Diw sme se nepozabíjeli ... Jelikož sme twrdohlawí paličáci thák nikdo neuznal swou chybu  ... A to se stalo osudnm ... Máme na tom wšem podíl obě dwě strany ... a já tu chybu UZNÁWAM ... A chci to změnit ... Chci SEBE změnit ... Ano ... mám pewnou wůli ... ale jen se k tomu dokopat ... ale já to dokážu protože chci ... ať si myslí kdo chce co chce ... já to zwládnu ... Wšechno mě to mrzí ...Uwědomuju si že pomalu ale jistě ztrácím ty na kterých mi záleží ... A jestli sem Wám ublížila thák se omlouwam ... budu se snažit aby už se to nestalo ... Protože já wás nechci ztratit ... Až teď si uwědomuju jak mi na wás záleží a jak ste pro mě důležití ... Ano , asi wím co si teď myslíte ... ale chci Wám říct že tenhle článek je psaný srdcem ... wšechny tyhle slowa dáwaný do wět sou od srdce ... a proto eče jednou ( řeknu wám to klíďo milionkrát ) že wás

!!!!!!!!!!NECHCI ZTRATIT!!!!!!!!!!

Ano , zapracuju na sobě ... Třeba konečně dospěju ... Teď sem ale stále tam malá , naiwní , pubertální Sabinka která líta w oblacích ...

Přeju Wám abyste nikdy neztratili někoho blízkého jako se to podařilo mě ... a dala bych wšechno za to aby se to wrátilo zpátky a my zase byli dobrří kamarádi ...  

Waše Sabulééé