Tak je tu zase úterý. Sedím si zase v práci, čekám, až se to na mě navalí a tak si trošku píšu.
Moc toho nebude, není moc o čem psát. Jen že se pohybuju v nějakém období nejistoty. Stále mám pocit, že na mě něco padá. Přitom se mi v zásadě daří dobře. Peníze jsou, rodina je na mě neutrální a žena milá. Jenže se stále častěji probouzím do nových dnů nevyspalý, roztřesený, a s obavou co dnes přijde. Někdy se mi třesou ruce, jsem nesoustředěný. Taky mě bolí kostrč co jsem si ji zlomil někdy v květnu.
Něco jakoby chybí. Je tu nějaká neuchopitelná mezera v žití, jakýsi neklid. Celé mi to připomíná klid před bouří. Stále se snažím být v klidu, nenechat se rozházet. Chodím do přírody, udělám si čas na kamarády. Mluvím s lidmi a směju se. Přemýšlím o hezkých věcech. Beru si s sebou všude foťák a fotím co se mi líbí. Dokonce už zase trochu píšu.
Tohle všechno mi pomáhá. Ale přesto všechno si stále říkám: "Něco je špatně"!
Měsíc dorůstá. Je období aktivity a růstu. Využívám toho. Snad mi následující týden přinese nějaké nové odpovědi.
V posledních dnech mám tak trochu pocit, že si mě ženy nevšímají. Nebo ne tak, jak to bývalo. A dokonce si mě nevšímají ani muži!
Já nevím, čím to je. Nijak zle nevypadám (jasně, sedavý zaměstnání dělá svoje, ale stejně!), jsem na tom celkem dobře s prachama, občas mám i limuzínu...
Tak co se to děje? Proč mám pocit, že i ta moje žena mě nevnímá jako samce? To se ze mě stal kus nábytku? Nebo jsem byl pasován do role vydělávače peněz?
Asi opravdu stárnu? Ale to je v třiadvaceti silné tvrzení! Jenže se něco děje a já si teď a tady nedokážu za boha vymyslet důvod. Opravdu nevím, proč je všechno tak jinak? Už jsem si poradil s jinými problémy a teď jsem najednou bezradný?!
No každopádně na sezení jsem nepohodlný a s tim výdělkem to taky nebude tak žhavý... Že by důvod? No ještě uvidíme :)
PS: každopádně vy, co čtete: Líbim se vám? :)
Dnes jsem se rozhodl, že to zkusím znovu. Možná jen potřebuji nějaké obecenstvo, nějaké reakce. Nevím, zda toho můžu dosáhnout tady, ale proč to nezkusit. Znovu.
Jako jsem to psával před lety. Proboha! Nikdy bych nevěřil, že ze mně něco takového někdy vypadne! Před lety?! Asi už začínám stárnout..
Je tu rok s osmičkou na konci. Co je na tom?
Asi nic.
Vlastně je trochu zvláštní. Četl jsem si, co jsem tady stvořil, a narazil jsem na článek 2 roky (!) starý. Psal jsem tam, že mi nejde psát, že se něco stalo.
A pak jsem si to uvědomil. 2 roky už jsem v podstatě nepsal. Trpím nějakým blokem. A víte co?
Celou dobu jsem to vlastně neřešil.
Teď píšu. Ale pro co? Pro koho? Proč?
Chtěl jsem to zkusit. Nechybí mi zručnost, lehkost. Nejsem zablokovaný. Chybí mi nadšení. Prostě je to jako vařit když nemáte hlad.
No nic. Konec pokusu.
PS: Pokud to někdo budete číst, dejte mi vědět. Možná mi to pomůže najít odpověď. Díky
Jirka
Tak jsem trochu uklidil. Přidal jsem nějaké fotky, ostatní jsem roztřídil. Myslím si, že to tak bude vypadat lépe. Taky jsem uvažoval nad novou hlavní fotkou, ale není potřeba. Koneckonců ta současná vznikla spontánně a vypadám tam asi nejlíp :)
Tak snad se bude nový profil líbit
Tak to by bylo! Jsem rok na Líbku. Co se změnilo? No.. všechno. A pořád se děje spousta věcí. Hodně jsem to tady zanedbával a je skoro až symbolické, že se sem vracím v době, kdy už prostě nevím co by.
Líbko se změnilo hodně k lepšímu.
Nalezl jsem fenomén zvaný blog. Tedy, on nalezl mě. A fakt je, že líbko se tězce nehrabe. Já vím, krásné řeči o zaměření se na fotky. A stejně bych asi nechtěl slyšet, co by tady "braváci" vytvořili. Nakonec ještě budu rád. Ale myšlenka toho spojení mě neopouští. Ale neříkejte to lidem na líbku :) Tady je to velké bravo :(
Aneb, co je nového. Chronologicky vzato, nejdříve se ze mě stal redaktor na SASPI. Tedy, ve zkušební lhůtě. Beru to jako cennou zkušenost. Na pismaku jsem si mohl dělat co chci, zde jsem přeci jen vázán určitými pravidly. Přeci jen je to redakce. Druhá věc je vodní dýmka neboli šíša, vulgo Mazlík. Za nemalé peníze jsme si s miláčkem pořídili dýmku pro naše malé dýchánky (
). Plus tabáčky, praktickou tašku a uhlíky. Už jsem ji zkoušel a je to vážně super záležitost! Co mě mrzí, je, že se s Kamčou nemůžeme trefit do stejného (tj. pro oba volného) dne, aby si jí taky užila. Další věc. Začal jsem se cítit psychicky na výši a rozhodl se, že si konečně udělám pierc! Zjistil jsem, že kov neruší tok energie a neomezuje mě. Jediný důvod, proč jsem sundal řetízek a náramek byl ten, že jsem je měl (a mám) příliš těsně spjaty s Lenkou. Nebudu zapírat. Nežiju minulostí, ale jsem přeci jen kamzík, takže některé věci mi ji připomínají, spolu s bolestí, kterou jsem zažil. Ale zpátky k piercu :) Je to trošku nezvyk. Sem tam to ještě bolí a musim dávat pozor. Píchnutí bolelo jak prase! A pak že chlapi nebrečí. Alespoň jedno moje oko tudíž není chlapské a brečelo. Jinak jsem prý (dle několika nezávislých pozorovatelek) nehnul ani brvou... Ale myslim že hnul a holky mi jen chtěly udělat radost. Díky, holky :)) Mojí sestře se to nelíbí (= závidí :D ).... No a to je pro teď asi vše...
Tak jsem si přečetl, co jsem všechno stvořil zde v deníku. Nepočítaje zápisy čistě klubové, dá se zde vysledovat určitá "vlna", tedy úsek mého života. Je možná krátká a jen já sám vím co jí předcházelo. První zápis, asi měsíc po mém znovuzrození zde na lts, pojednává o mém seznámení se zde. Dále se dá vysledovat určitý vývoj. Začátek vztahu s nekuřačkou, zaznamenal pokus o nekouření. Ten se krátkodobě vydařil a z dlouhodobějšího hlediska došlo ke snížení spotřeby. Pak jsem se naučil, že mě miluje ať jsem jaký jsem a přestal se bát. Pár zápisů o čarování. A co? Jasný, nevidíte ale ten vývoj. Kdysi jsem si se slovy hrál a bavil se tím. Teď už to beru vážněji. Stále si hraju, ale nějak dospěleji.. Vlna končí těžším obdobím, propadem, kde jsem silně na dně. Možná to z těch zápisů není znát. Pro mě je to ale cesta do minulosti. Cesta do pravěku své osobnosti. A vývoj. Poznám to ze stylu psaní kde "na vlně" se zrovna nacházím. Přál bych si, aby mě každá vlna vynesla o trochu výš...
A teď to vypadá na depresivní zápis :) Já ovšem tuhle větu považuji za velmi pozitivní (stejně jako tarorovou kartu NIC). Protože: Když ležíš na zádech, můžeš se dívat jenom vzhůru.
Já nevim, kde se to ve mě bere. Nechápu, jakto, že jsem to vydržel, nezabalil, neutek. Kde se ve mě ta síla bere? Dlouho jsem čerpal sílu z někoho. Ať už z přítelkyně nebo kamarádů.. A teď? Teď mám svojí sílu.. A vždy, když už to vypadá, že žádná nezbyla, se opět někde najde energie a já šlapu dál. Celkem přitahuju smůlu. A vždy mám štěstí v neštěstí. Dneska sem blbnul v hale a málem to schytal kopytem od Páti :) A koľko chýbalo? Iba pol metre :oD A pak sem prorazil dvě pneumatiky najednou. A zase štěstí z pekla. Nezlikvidoval sem ani kolem stojící auta, ani ráfky..a ještě mam pujčenou rezervu. Díky lásko :) K tomu musim dodat, že v posledních pár dnech se to všechno nějak sere a miláček je pro mě obrovská podpora. I když se moc nevidíme, moc pro mě znamená jen to, že tu je!! Asi bych to (ne)zvládal o hodně hůř. Další ohromná motivace pro život, je pro mě spoření. Je to směšný, ale znamená to pro mě hodně. Za nějakejch 6 let po vejšce a nějakym tom čase, si budu moct dovolit byt v Praze do osobního vlastnictví. Pořád se učim žít sám se sebou a mam konečně šanci na kterou sem čekal. Mít kontrolu nad tím co je a také nad tím co bude! To je pro kamzíka víc než pozitivní. Žije se mi mnohem lehčeji s vědomím, že budu schopen zajistit svojí (dosud potenciální) rodinu. To je krásný! Takže může být už jen líp. Mám někoho, kdo mě miluje a koho miluji já. A při tom jsme partneři a ne bláznivý puberťáci. Můžu se na někoho spolehnout a to mi taky dává sílu žít.. Lásko, moc tě miluju, díky, díky, díky, díky za všechno <3
