24.Listopad 2008
óóó..áno:)
Hmm. Tak sem si tak řekla, asi po půl roce, že bych mohla zase znovu rozžhavit ten "pubertální" deníček tady. Jako sem na to zvědavá, já prostě nikdy nepochopim, proč mi každý moje nadšení vydrží jen chvíli. Ještě sem ani nezažila, že by mě něco bavilo dýl, jak tejden
.
Hmm. A co se jako děje? Tyjo. To já ani nevim,jako. Přijde mi poslední dobou všechno takový debilní.. tedy..abych to uvedla na pravou notu, spíše všichni kolem mi přijdou uplně debilní
. Já ani nevim, jak to popsat, ale prostě mě všechno sere, nějak nic nevychází. Ale dokud nejsem zadepresovaná, je ještě vše vlastně v pořádku
. No, ale co se týče mojí střední obchodně podnikatelský, tak jak se říká, nic nemusí být zdaleka tak, jak to vypadá...
. O tom sem se fakt jako brutálně přesvědčila a myslim, že nejen já. Zezačátku se vše zdá, jak bude fungovat. Jak to bude dokonalé, úžasné, bezproblémové a naprosto super. Hmm, že by opak pravdou? Né, zas až tak moc strašný to zase neni, nějak sem se už naučila, že z některejch věcí si prostě nesmim nic dělat, ale musim uznat, že některý dny ve skůl mi opravdu dávaj slušně zabrat.. a kdo by to byl loni v říjnu řekl?
Jediný štěstí mám to, že je na světě moje jediná a nejmilejší láska Miruška(
), bez který opravdu netušim, co bych si počala. Sice si v jedný lavici fakt občas celkem luxusně lezem na nervy a to třeba i tak, že se zhádáme před celou třídou, ale díky bohu to vždycky trvá nanejvejš tak 30 minut a pak se vrátí všechno zase do starejch kolejí. Vždycky se na sobě vyřádíme, vyřvem se, řeknem si vzájemně co nám vadí, chvíli sme na sebe uražený a pak se tomu stejně od srdce zasmějem:). Je to taková moje opora, takový to štístko, se kterým stojíme za každou cenu při sobě
..Ona nezradí mě, a já za žádnou cenu nezradím ji
:). A pokud nás někdo budete chtít rozdělit, tak si zapamatujte, že i kdyby ste kvůli tomu obětovali úplně vše, nikdy se vám nic takového, ani podobného nepodaří
;). No, ale chtěla sem prostě říct, že nebýt téhle slečny, asi se jdu zakopat
. Je neuvěřitelný, jak bych si před tím rokem ani nedokázala představit, jak se vše ukáže v tom skutečném světle. Všichni sme se začli poznávat až teď, začátkem druháku, nebo koncem prváku. A já zírám, jako. Někdy se mi z toho chce uplně brutálně brečet a řvát vzteky na celej svět, jindy se tomu tak příjemně zasměju, až se mi z toho otřásá břicho. Zrada prostě bolí. Ano, obzvláště od blízkých lidí, které měl člověk rád, ale co se dá dělat, takovej je život. Já se jen modlim, abych někdy nedopadla tak, že bych lidi soudila podle toho, jak je soudí "ti" ostatní, nebo tak, že bych kámoše odkopla kvůli piercingu. Nj. Prostě je to hustéé. Jo, a Leničko.. jestli tohle náhodou budeš číst, tak si představ, že už jsem taky MANIPULÁTORKA! Jo, takže to bylo pár slov o škole.
Jinak, co se týká mojeho života jako takového, když teda vynecham školu, tak si připadam, jak zamotaná v nějakym klubíčku, který za nic na světě nemůžu rozmotat. Zase sem zažila spousta novejch věcí se spoustou lidí o kterých bych třeba nikdy neřekla, že s nimi můžu vůbec něco takového zažít:)) Ale nestěžuju si, bylo to krásné...
No,tak já se du věnovat svému EUPHONY, učit se a schovat se pod teplou sprchu:)
ByE,WiTH LoWEE
♥♥♥Z.♥♥♥
_SuSaNNN_ | 19:38
