SjuZaN'S EXpeRienCE's

VŽDY, KDYŽ NĚCO SKONČÍ.. ZAČNE NĚCO NOVÉHO!

20.Prosinec 2008

Vánoce :)

AhóóóJkÝ

Tak už je to všecko v cajku, fungujóu mi smejlíčcitákže jupíí:)) Můžu konečně psát tak, aby mě to bavilo. Takže si ještě nějak musim rozmyslet, cože to vlastně budu psát, žejo.. tak nějak předvánoční nálada, prázdniny začaly.. všude kolem nás svítěj vánoční světýlka..no paráda,ne?

Sice sem si to i tak představovala trochu jinak, ale co nadělám. Chci říct, že od minulýho víkendu sem tak nějak nemocná a ať se snažím,jak se snažím, nemůžu se toho nějak zbavit. Neděli, pondělí i úterý sem odneska horečkou, a jelikož sem ve středu potřebovala jít do školy kvůli účetnictví, tak sem ignorovala svých ranních 37.3 na teploměru a šla sem. Samozřejmě, ke svý smůle sem se hned v buse od Mirušky dozvěděla, že účto nám pro dnešek odpadá,takže docela solidníí,no. Hmm, nebylo mi zrovna nic moc,no. Jenže jelikož ve čtvrtek sme měli účto taky, musela sem opět jít. Takže nakonec to dopadlo tak, že sem to odnesla ve čtvrtek večer, kdy už mi teploměr ukázal 38.2, což znamenalo, že mě chtěl asi vážně potrestat za to, že sem se snažila to přechodit...Takže posledního dne ve škole sem se vážně nemohla zůčastnit,což mě tedy opravdicky mrzelo...Ještě ke všemu sem se celý večery snažila věnovat pečení vlastního cukroví, abychom nežrali každej rok furt to samýa těšila sem se, jak vemu ochutnát holkám.. a ono préj nic. Hmm, smůla. Ale tak máme sobotku a tak nějak se zdá, že mi je o něco lépe. Ale samozřejmě bych byla opravdu velmi nerada, kdybych něco zakřikla. Tatínek mi koupil pastilky Strepsils a maminka na mě myslela se sirupem, kterej má žvejkačkovou příchuť:)). Takže pohoda. Musim to vyléčit do pondělka, slíbila sem v Milenovicích, že přijedu na "předvánoce v zahrádce"a dost bych lhala, kdybych tvrdila, že se tam netěšim:) Přeci jenom je fakt, že momentálně jsou všichni Druidíci jediným štěstím, které mám...Poslední dobou mám pocit, že sem se opravdu v hodně věcech zkalamala.. dá se říct,že spíše hodně lidí mě zklamalo..ale tak říkám si, že takovej je život. Můžu bejt vlastně jen šťastná, že ve třídě se vztahy daly trochu do pořádku.. nevím, jestli všechny, to mě zase tolik nezajímá a to pro mě neni nějak důležitý. Pro mě je důležitých jen pár lidí, který sem si vzala maximálně k srdci a který opravdu nechci ztratit..MiruškaIvetkaJaničkaMichalka.. milujůů Vás, holky!:) Znamená pro mě vážně moc, že se tak nějak urovnalo to, co bylo jeden čas opravdu hodně pomačkaný...takže za to opravdu děkuji a za to sem neskutečně ráda!

Jinak- tohle budou asi moje první vánoce, po neuvěřitelných 4 letech, který budu trávit sama. Teda, ne sama, jako sama. Tušim, že to budou takový.. jiný vánoce. Každej rok sme je trávili v Mladějovicích na chalupě, v kruhu rodinném. Dokud tam byla s námi babička, samozřejmě to mělo to pravý kouzlo, ale i pak sme trávili štědrej den tak, jak o tom jiní můžou jenom snít...u stromečku nás každoročně bylo tak 10 a já sem to odmalička milovala.. to, že nás bylo tolik. Že sem tradičně rozdávala dárky od chvíle, co sem se naučila přečíst jména svých nejbližších příbuzných. Milovala sem ty kouzelný chvíle s mojí nejmilejší sestřenkou Barunkou, se kterou sme od rána koukaly na pohádky, zdobily stromeček, a zpívaly koledy. Milovala sem to, že to štěstí v očích těch druhých jsme mohli vidět a pozorovat všichni. Jenže co nadělám, nějak se to rozuteklo. Barunka je šťastně vdaná a za pár dní bude rodit malou Markétku, moje nejbližší teta a moje kmotřička si před týdnem přelomila obratel, takže se strejdou budou poprvé trávit Vánoce doma ve Strakonicích, bratránek Štěpík s Martinkou mají ročního syna, a příbuzní z Plzně, se kterými mám taky od mala moc blízko, nepřijeli ani loni. Takže nakonec to dopadne tak, že skutečně poprvé, od svýho narození, budu slavit vánoce doma ve Vodňanech, a jen s mamkou a taťkou. Tedy, samozřejmě, že oni pro mě nejsou nějaký "jen", to vůbec...ale je to takový zvláštní a i když to možná nezní normálně, nějak se s tim nemůžu smířit. Kdo nezažil to kouzlo, nemůže pochopit- samozřejmě. Taky mi strašlivě irituje, že venku prší. To mě normálně dochání k šílenství a k záchvatům vzteku!Ale tak, snad se z těhle nálad nějak dostanu. Možná to bude tou nemocí? Né, bude to nervama, určitě. Nebo to bude tim nezvykem, že sem skutečně po 3,5 letech vztahu zase sama...? Jenže, já ve skutečnosti nejsem tak úplně sama.. jen myslim ten nezvyk, že už nejsem s Martinem. S tim Martinem, kterej byl všude kolem mě. Každej z mýho okolí ho znal a věděl o něm. Každej věděl, že sme spolu. Každej se mě jednou za čas zeptal: "co Martin?". Znala ho celá moje rodina, byl to vztah, kterej pro všechny něco znamenal. Nejvíce samozřejmě pro nás dva. Všichni moji kamarádi o něm věděli a brali mě jako"zadanou". Achjo, je to divný. Moc divný. Ale opravdu se nedá nic jinýho dělat a asi to tak bude lepší.. i když na Vánoce..je to trochu smutný,no...Ale nic, nebudu se zbytečně deptat, končim.

Ale né, nejsem zdeptaná. Jen bych někam šla. S někym na procházku, s někym si popovídat a udělat si hezkej večer. Hmm. Achjo, ať už je středa. Už chci svoje dárky!

 

_SuSaNNN_ | 15:34

komentáře (0)

komentáře (0)

Přidej komentář