Tuhle básničku jsem psala ve škole.. Když jsme se hádali..

Nechci o Tebe přijít a jen tak to všechno hezký zahodit.. Nechci být jen tvá kamarádka, nesmí nás přeci rozdělit pitomá hádka.. Nechci, aby jsi mě měl jen rád, vážně nedokážeš na 100% milovat? Když si vzpomenu na to, cos mi řekl, tak mi slzy jdou do očí, celý svět se se mnou zatočí.. Už je to zase tady, v srdci bolest, připravil jsis pro mě hrozný trest.. Jsem možná naivní, ale já tě miluju! Toho, co jsem udělala neskutečně lituju! Hrozně to bolí, další rána v srdci, co už se nezahojí.. Já už to doopravdy nezvládám, na svůj osud do nekonečna nadávám.. Drží mě nad vodou jen, že jsme spolu, jestli odejdeš, má duše půjde nahoru.. Ta velká láska se na střepy rozbila, jako víno po sto letech se rozlila.. Nezbývá mi nic, než abych do nekonečna smutnila.. Druhý odchod člověka, kterého miluju nepřežiju, proč si myslíš, že ještě žiju? Po včerejšku jsem jak mrtvola, to nikdy nevyluštím ten hlavolam?