Byl to náš nekonečný příběh, byla to naše pohádka, avšak rozdělila nás blbá hádka..
Cítila jsem se tvou princeznou a ty jsi byl můj princ, teď už nezbylo mi z toho nic..
Našli jsme se náhodou, pamatuješ první den? Pak najednou zpráva, že rád mě jen..
Nikdy jsem nebyla šťastná, nikdy jsem si nemyslela, že láska může být krásná..
Neni, je to svině, ten první den, ten, co jsem seděla ti na klíně..
Neměl jsi mi psát na líbku, neměli jsme jít ven, neměl se stát tenhle den..
Neměla jsem tomu věřit, neměla jsem si zase něco plánovat, kéž by to všechno šlo stornovat..
Ale je to realita, to je život, neni tlačítko zpět, pořád slyším tvoje už to pochop..
Neboj, nikdy se nerozejdem, vyšlo z tvých úst, já věděla, proč mít strach, teď jsem na dně, nikdo neslyší můj poplach..
Pamatuješ naše večeře? Pořád jsi říkal něco o důvěře..
Ta voňavka od tebe k vánocům.. Cítím tu vůni, zavírám oči a jak jsi mi k ní dával čuchnout vzpomínám..
Slzy jsou tu zase, teď už to neni boj o tebe, teď je to boj na život a na smrt, smrt vyhrává v tomto zápase..
Myšlenky na ní mám pořád.. Nechtěla jsem nic, jen se tvou láskou hřát..
Odešel jsi, nezvládl jsi mou nemoc, já myslela, že podáš mi ruku, že konečně našla jsem pomoc..
Nezbylo nic, jen tyhle ubohá slova, chci tě zpět znova!

21:28 19.1.10