16.Srpen 2008
BEZ VZDECHU...
Nechci Tě znát...
Jsi jen nezvaným avšak významným hostem v mé mysli..
Každým dnem se část z Tebe pomalu vytrácí...
Společná rána plná kocoviny touhy jsou v nenávratnu..
Zjevil jsi se z čista a jasna, jako velká voda,která s sebou bere vše...
Zabydlel se ve mě, u mě, jako kdyby tu byl odjakživa...Bez ostychu, jako doma...
Nechci Tě mít, ani znát, jíst ze stejného talíře,mýt se stejným mýdlem...
Nepochopím...
Nepozvu Tě již nikdy dál, nedotknu se víc Tvojí tváře, nevezmu za ruku..
Nemohu,nechci, nesmím na to myslet...
Byla jsem inspirací pro ztracené chvíle, náhradnicí za nevyslyšenou lásku, odmítnutím, záplatou na díru v Tvém srdci, panenkou bez očí, aby neviděla...?
Jsi nezvaný host, co nedýchá, objevíš se, a stejně tak rychle zmizíš, slehla se po Tobě zem...
Nestojím o Takové, zdají se být vyjímeční, blízcí a záhadní...
Bez dechu jsem je lapala, každou vteřinou...
A pak?Vše sledováno stejným pohledem se vytratilo, je najednou tuctové, nezajímavé a leze mi to na nervy...
Stydím se za Tvé objednávky minerálky v kavárně?Proč?
Jsi tak cizí a vzdálený, nevysvětlitelný pocit se mě zmocnil, propadnu se hanbou za Tebe, jak si čteš v jídelním lístku....
Odkládáš příbor, zvedáš sklenici..Brrr..
Nedoháníš mě k šílenství ani k slzám..
Bez vzdechu po Tobě lépe se dýchá...
Lehko je mi najednou v mé mysli, třetí oko se otevírá...
Vidí to, co bylo skryto...
Vyšší já dává mi tu sílu být, být bez vzdechu po Tobě...
Autor: adelkamilion v 12:38 |
Komentáře (0):