31.Srpen 2009,14:13
..depresivita!!!..
Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne.
Zeptalo se ho, jestli by s ni chtěl být navždy a on odpověděl ne.
Potom se ho zeptala, jestli by plakal, kdyby odešla a on odpověděl ne.
Řekla dost.
Odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji chytil za ruku a řekl...
Nejsi pěkná, jsi nádherná, nechci být s tebou navždy, já potřebuju být s tebou navždy
a neplakal bych, kdyby jsi odešla . . . zemřel bych.
 
kategorie: bla(g)h
vložil: ajushka.n
Permalink ¤ 0 komentářů
14:12
slíbený monolog královny z "Králova deníku"
Jak jsi mi to mohl udělat?! Slyšíš?! Nenávidím tě! Nesnáším tě! Miluji...

Jedno slovo a má moc popřít všechna ta ostatní...

Proč jsi to udělal? Proč mě chceš trápit? Nechápu tě a jen jedno slovo zní mi neustále myslí... Proč?!

Neodpovídáš... Nevíš, nebo mi to nechceš říct? To pro tebe už nic neznamenám? Chtěla bych to umět stejně jako ty... Jednoduše tě vymazat ze svého života. Zapomenout tvou tvář. Tvou vůni. Tebe...

Byl jsi pro mě vším a teď nemám nic... Proč láska tolik bolí? Proč ji lidé hledají? Proč jim nestačí to, co už mají? Proč to nestačilo tobě? Proč...

Tolik otázek a žádné odpovědi... Řekneš promiň a tím to hasne. Pro tebe...

Vzpomínám na všechny společně prožité chvíle. Rozdírám čerstvé rány a libuji si v tom. Je tak krásné se litovat. Dodává to jakousi zvrácenou útěchu... Ještě mám sebe, ačkoli... Jeden kus mě chybí. Nabídla jsem ti ho na dlani, bez řečí, bez velkých nároků, s láskou...

Proč jsi mi ho vyrval? To už jsem ti nebyla dost dobrá? Nehodna tvé lásky? Proč jsi mi vzal to, pro co jsem žila, pro co jsem se probouzela, s čím jsem usínala? Proč jsi odešel?

Odpověz! To už ti nestojím ani za pár slov?! Prosím... Řekni proč, ať už mám konečně pokoj! Odpověz, abych našla svůj klid, abych to mohla nadobro pohřbít v sobě, ale... Ať to moc nebolí... Prosím... Řekni, žes... žes mě měl rád... Prosím, zabij mě něžně...

 
kategorie: bla(g)h
vložil: ajushka.n
Permalink ¤ 0 komentářů
14:11
možná, možná ne

 

Nejlepší učitel života je smrt. Kolik lidí stálo v oslňujícím světle rychle se blížícího auta, kolik lidí hledělo skrz vodní hladinu nahoru k slunečním paprskům, které prosvítaly skrz vodu, než zavřeli oči.
Mysleli, že jsou to poslední vteřiny jejich života a v hlavě se jim vybavily všechny vzpomínky, co dávaly smysl jejich životu. Teprve potom se s podivným klidem v duši vydali do tmy.
 
A pak.. jejich oči opět spatřily světlo, když se otevřely na nemocničním lůžku.
 
Co to je? Další šance? Lekce života číslo 2?
Když dostaneme druhou šanci, je to zoufalá apelace života na člověka, aby si konečně uvědomil kým je a kým chce být. Aby si konečně uvědomil ty skutečné krásy života, za které stojí vdechovat do plic vzduch, za které stojí večer usínat a ráno se probouzet.
A pak když se zdá, že je ztráta nenávratná, začínáme vidět smysl ve věcech, kterých jsme si dřív nevšímali.
Možná bych teď byla úplně jiná, kdybych přežila nějakou tragickou autonehodu. Snad bych teď tolik nenadávala na monotónní, nudný život a naopak si užívala každé minuty, kdy můžu chodit po chodbě naší školy v modrém patře.
Možná bych byla úplně jiná.
 
Možná.
 
Možná ne.
 
kategorie: bla(g)h
vložil: ajushka.n
Permalink ¤ 0 komentářů
14:10
Sny vs. reality

Promiňte pane Cobaine, že jsem vás někdy odsoudila, coby sobce, neschopného žít svůj sen.

Nirvana

V tu chvíli, kdy se sen splní, se začne vyvíjet dál a dál, ale tentokrát reálně, až se z něj nakonec vždycky stane v nějakém směru noční můra. Noční můra, která nás straší kde může,úzkost, která se stane blízkou přítelkyní našeho srdečního aparátu, strach z křupnutí kdejaké větvičky. Je lepší když se sny splní a máme co chceme,nebo když sny zůstanou dále sny a my můžeme v klidu jen dál žít svůj život plný drobných radostí a strastí, nebo náhlých euforií? Tohle se nedá naplánovat. Nic totiž nevyjde tak, jak má. Poněvadž optimista, nemůže být nikdy příjemně překvapen.

Měl jste pravdu pane Cobaine, někdy už se to nedá vydržet a ta závislost, vám ty bubáky jen zvětšila….

In memoriam.

 

 
kategorie: bla(g)h
vložil: ajushka.n
Permalink ¤ 0 komentářů
14:07
the end
Tak dlouho něco trvá a pak... Konec. Je to přirozené, ano, nic netrvá věčně. Ale víc než přirozené, je to smutné. Chápu všechny, co se rozchází. Vždy je to opodstatněné. Ale to je právě to! Vždy se dá najít důvod. A je to tak jednoduché! Ale mnohem těžší je důvod nehledat, nechat vše plynout k nejasnému konci. Vztah je dvojice lidí, plující k nejasnému konci - k útesům? Nebo do přístavu. Odysseus překonal všechny nástrahy, ignoroval ty sirény, které nevěští nic dobrého. A taky doplul tam, kam chtěl. Kde byl chtěný. Trpělivě sekal hlavy, až se dosekal k té, které by nikdy neublížil.

A tak by měl vypadat vztah. Netuším, zda je to vůbec možné, něco takového podstoupit. Jak vnitřně, tak fyzicky. Já to nikdy nedokázala. Vždy jsem skončila jako hledačka chyb.

Neumyté nádobí, hlasitá hudba; ale občas i to pokrytectví, to jsou sirény.

Tak si všichni zalepme uši voskem! Ať to zvládneme.

 
kategorie: bla(g)h
vložil: ajushka.n
Permalink ¤ 0 komentářů