Tak dlouho něco trvá a pak... Konec. Je to přirozené, ano, nic netrvá věčně. Ale víc než přirozené, je to smutné. Chápu všechny, co se rozchází. Vždy je to opodstatněné. Ale to je právě to! Vždy se dá najít důvod. A je to tak jednoduché! Ale mnohem těžší je důvod nehledat, nechat vše plynout k nejasnému konci. Vztah je dvojice lidí, plující k nejasnému konci - k útesům? Nebo do přístavu. Odysseus překonal všechny nástrahy, ignoroval ty sirény, které nevěští nic dobrého. A taky doplul tam, kam chtěl. Kde byl chtěný. Trpělivě sekal hlavy, až se dosekal k té, které by nikdy neublížil.

A tak by měl vypadat vztah. Netuším, zda je to vůbec možné, něco takového podstoupit. Jak vnitřně, tak fyzicky. Já to nikdy nedokázala. Vždy jsem skončila jako hledačka chyb.

Neumyté nádobí, hlasitá hudba; ale občas i to pokrytectví, to jsou sirény.

Tak si všichni zalepme uši voskem! Ať to zvládneme.