anceninka

Vstávám,chci však ještě spát,
 nedokážu již dále lhát.
Dnes opustil mě všechen cit,
 a nemám chuť nic pozměnit.

Ať věci zůstanou,tak jak jsou,
 a ubíhá hodina za hodinou.
Jak není bouře bez blesků,
 tak nejsem již já,bez stesku.

A život běží,dál a dál,
 dřív se mi každý vysmíval.
Teď spoléhám už jen na sebe,
 a dívám se dlouze na nebe.

Vždyť každý z nás,odejde sám,
 i kdyby se zmítal a bojoval.
Přesto,že to nikoho z nás nemine,
 házíme své vlastní chyby na jiné.

Vždyť z vyhaslé svíce po boji,
 nikoho srdce nebolí.
A já vám píšu tyto řádky,
 o tom,jak je život krátký.
A vy,lidé uvědomte si,
 ty vyhaslé svíce,jsme jen my...