Cesta do školy

Každé ráno je má nálada ještě horší než obvykle. Kdo se mi připlete do cesty, trpce lituje při pohledu na můj výraz masového vraha v opuchlích očích a prudké pohyby končetin. Bydlím v krásné části Prahy, které někteří retardovaní jedinci říkají Praha-venkov. Z této bohem a magistrátem zapomenuté části dojíždím do dalekých končin na Prahu 8. V zásadě mám tři možnosti. Buď vzít své vozítko a prokličkovat divočinou jménem přažská doprava, jet sockou nebo spát dál vymlouvajíc se na bolení čehokoliv. Abych řekl pravdu má nejoblíbenější cesta je samorřejmě MHD. Pod heslem stáří vpřed se vyhecovaní důchodci derou do autobusu a své okolí likvidují ocelovými holemi nebo dřevěnými berlemi. Schůdky vyskočí jak skokani na olympiádě a nejlepší místa zaberoou s razancí hráče rugby. Moje brazilská technika a periferní vidění mi obvykle zaberou nějaké ubohé místo vedle tzvn. úkáčka ,který páchne až to není hezký. Nechápu jak jim někdo může dovolit sednout si na sedadlo na, na kterym pak sedim já v jeanech z Replaye. V lepším případě si sednu vedle sympatické blondýny v minisukni, která jede autobusem, jenom protože neumí odemknout volant popřípadě povolit ruční brzdu. V nejhorším případě nastoupí „milá stařenka“, které mě tzv. vyhodí ze sedla. Bohužel nemám moc na výběr, kdybych jí nepustil dostal bych pravděpodobně holí do holeně. Po tomto příjemném zpestření následuje výstup z autobusu, kdy odpočinutí důchodci znovu vyráží a díky svým dlouholetým zkušenostem opět vyhravájí. Zbývající část mé cesty už po většinou probíhá v klidu a do školy se dostavím s krásným pětiminutovým zpožděním. napsal/a: andraes 21:54 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář