Někdy jsem fakt na prášky.. 24.Březen 2007
To, jako už nejde... prostě když někoho ztratíte, tak je to pak moc špatný, myslíte si, že to někdy přejde, ale ono pořád ne a ne... Když byly v televizi na Čt1 předávání andělu, tak tam zpíval Janek Ledecký- proklínám... A když jsem ji slyšela, tak jsem si na někoho určitýho vzpoměla, co ji tenkrát poslal, tak se mi zase na mysl dostalo co jsem se dloho pokoušela dostat pryč... Je pravda, že jsem ho měla v hlavě, ale pokoušela jsem to nedávat moc najevo, ale to nejde... Teď mám tu písničku staženou a co jsem ji zase slyšela, zase jsem se málem rozbrečela, já nevím proč, ale je to tak.. to co bylo bylo a to se nezmění... Já vím, měla bych se řídit svým srdcem a ne tím co mi někdo řekl, ale kdybych se řídila uplně podle toho, tak tu třeba už nejsem, protože i takový mám myšlenky, naštěstí mám dobrou oporu v kamarádech a ti mi docela pomůžou, teda pomáhají mi mnohem víc než moji rodiče, jelikož pro ně jsem tak dobrá, když něco chtějí pomoct... Je to strašně těžký někoho opustit a pokusit se na něj vůbec nemyslet, ale i tak...
Dneska jsem byla v kostele u zpovědi- myslete si ci chcete, no a co tak jsem věřící- a ta zpověď je někdy docela dobrá... A když jsme se pak modlila v kostele a seděla jsem na místě, kde sedívala moje babička, která už umřela, jsem to zase nevydržela, a začla jsem brečet, prostě kvůli všemu, co se stalo... že babi umřela, že jsem na ni byla hnusná a tak...
já mám teďka moc špatný období, a když jsem jela ve středu vlakem v 16:09 z Plzně, poslalochala jsem písničky a zase jsem si vzpoměla na toho kamaráda, jelikož mi jě před tím poslal a napsal mi k tomu: Krása, určitě znáš...
napsal/a: ata.885 15:50 | Link
