Tak tedy, takováto deprese trvá nejčastěji i pár dnů až dýden. Je to ta nejtěžší deprese, není ani trošku podobná těm, co po pár hodinách odezní. S nikým nechcete mluvit, nikoho vidět, jen chcete smrt. Ležíte a jen tak přemyšlíte, je vám jedno, jak vypadáte, co děláte, je vám jedno všechno. Dokonce ani nejíte, ležíte někde zavření, sami. Často se ventiluje psychická bolest tou fyzickou, to znamená, že si nějak ubližujete, abyste cítili bolest a ne jen tu psychickou. Přemýšlíte nad světem, nad hnusem lidí, nad přáteli na to, jak jste sami, kdekoliv i když máte pár skvělých přátel. Přemýšlíte proč jste na tomto světě, co zde máte udělat a co je vaším údělem a také myslíte na to, že jen trpíte a cítíte tolik bolesti, že to normální lidé vůbec nepochopí a vy v tom žijete.  hledáte tu jedinou spřízněnou duši, co by byla stejná jako vy, tu pravou lásku. A pak vám dojde, že budete trpět pořád a že lidé žijí ve lži a vše, ať je to sebekrásnější jednou skončí a že stejně umřete. Vše je tak prchavé... A chcete se zabít, jenže...nemůžete proto, že byste ublížili lidem, co vás mají rádi. Chcete, ale nemůžete a tohle vás dostane na dno ještě víc a vy se zhroutíte. Kdybyjste neměli nikoho, ani minutu byjste naváhali...

Tyto stavy opravdu nikomu nepřeji, u mě trvají tak týden a poté doznívají. Tento článek asi nikomu nepomohl, ale je tu proto, abyjste věděli, že v takových stavech nejste sami.

Vloženo: 13.Prosinec 2007 v 16:31.