Stavy...
Nevím, jestli je to zrovna počasím, které venku panuje, nebo je to něco jiného, co visí na každém mém kroku ve vzduchu.. Včera se mě jeden člověk, celkem důležitý ve společenské hierarchii ptal, co že mi je, jestli se se mnou děje něco, o čem bych chtěl mluvit. Nechtěl jsem sypat z rukávu rozumy, kterými bych proti sobě popudil více či méně lidí, nechtěl jsem mluvit, tak jsem odvětil že se přece nic neděje. A ono přece... Nejen, že už delší dobu nespatřuji v systému našeho školství a vzdělávání žádnou logiku, systém, či užitečnost, ale nechápu naivitu a zkostnatělé názory některých našich "mentorů", kteří si podle svých tvrzení asi myslí, že vyučují několik let zpátky, kdy "všeho bylo dostatek"... Poslední dny, týdny a měsíce mám různé stavy mysli, někdy lepší, jindy horší, ale v poslední době, kdy jsem přišel už i o svůj ostrůvek klidu v tomhle bláznivém a nepochopitelném světě, už občas nevím kudy kam. Prý je možné, že se to změní, prý je možné, že bude líp, je dokonce i možné, že to bude za čas lepší, než v čas minulý, ale kdo ví... Jsem hodně emotivní člověk, ale ty emoce nevyvěrají na povrch. Měly by, aspoň občas, to bych na tom možná nebyl tak, jak jsem teď.. (please, go back B..)
