Hlodavci (Rodentia) jsou zdaleka nejpočetnější řád z celého stromu savců\ Většinou jde o menší živočichy\ Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspořádání zuBů\ Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chyBí úplně\ Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinou a zadní stranu mnohem měkčí zuBovinou. Díky většímu oBrušování měkčí zadní části si zuBy udržují stále ostrou hranu\
Většina hlodavců je všežravá\ Jejich největším žijícím zástupcem je kapyBara.
Podmínky úspěchu
Co umožnilo těmto živočichům dosáhnout tak velké úspěšnosti? V úvahu přicházejí tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 37 až 57 miliony let), jedna z čeledí hlodavců – Muridae – se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. morče, které může vážit až 1800g a raritu tvoří kapyBara, která váží až 80 kg. Malá tělesná velikost jim poskytuje příležitost využít širokou škálu mikrobiotopů. Za třetí jsou mnozí hlodavci mimořádně plodní. Krátká doba březosti, velké vrhy a časté rozmnožování jsou charakteristiky umožňující přežít v nepříznivých podmínkách a rychle využít příznivých. KomBinace evoluční přizpůsoBivosti, malých tělesných rozměrů a vysoké reprodukce umožnila, aBy poměrně neveliké strukturální a funkční změny postačovaly k vzniku záplavy současných druhů\
Ewoluce
První hlodavci se objevili před 56 miliony lety v období eocénu. Nejstaršífosílie pocházejí z Laurasie. Koncem eocénu se hlodavci dostali do Afriky. Později, ještě před spojením Amerik se hlodavci dostali také do Jižní Ameriky (morčatovití) a později také do Austrálie. Největším hlodavcem všech dob je Josephoartigasia z období pliocénu, dlouhá byla tři metry, vysoká 1,5 metru a vážila až přes dvě tuny. Patří mezi morčatovité a žila v Jižní Americe\Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Močikové, Čimúové a Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejich vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.[zdroj?] V kečujštině (jazyce Inků) se morčata nazývají cui cuipodle typického hlasového projevu.V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti slavný renesanční přírodovědec Conrad Bessner.[2]Morčata Byla dovezena do Evropy kolem 16. století[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.[zdroj?]Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našlo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo populárním jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě.Existuje množství různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Močikové, Čimúové a Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejich vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.[zdroj?] V kečujštině (jazyce Inků) se morčata nazývají cui cuipodle typického hlasového projevu.V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti slavný renesanční přírodovědec Conrad Bessner.[2]Morčata Byla dovezena do Evropy kolem 16. století[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.[zdroj?]Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našlo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo populárním jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě.Existuje množství různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.
Charakteristika
V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 700 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až pět, ale raději jen dva) se rodí jedno až šest mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Ty samice odstaví ve stáří 4-6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku osmi týdnů, samice deseti týdnů. Délka života bývá pět až deset let, ale může dosáhnout až čtrnácti let.Stavba těla je u všech morčat stejná – \široká oBlá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné – přední se čtyřmi prsty, zadní se třemi. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Chrup morčete tvoří 20 zuBů, čtyři řezáky, čtyři třenové zuBy a dvanáct stoliček.
Chov morčat
Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je třeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice, a proto je lze chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.
Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je třeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice, a proto je lze chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.
Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80 × 50 cm a výšce 35–40 cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.Je několik možností, jak morče ubytovat:- Klec – asi nejčastější používané obydlí pro morčata. Dá se koupit v každém zverimexu, momentálně je již na trhu i velká nabídka co do barev a velikostí. Mezi výhody patří snadná přenosnost, vzdušnost a jednoduché čištění, mezi nevýhody cena, nebezpečí průvanu (pro morčata je průvan nebezpečný), možnost broušení zubů o kovové mříže klece, špatný kontakt s morčetem a také občasné vyhazování podestýlky z klece.
- Plastbox – Na morče netáhne a nevypadává ven podestýlka, ale v plastboxu je ztížena ventilace (mřížka je jen zvrchu), a tak se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš vysoká vlhkost.
- Terárium – je asi nejvhodnější, s morčetem jste mnohem více v kontaktu, morče je prokazatelně mnohem spokojenější.
- Doma nebo na zakázku vyrobená ubikace – často využívané chovateli, ubytování obvykle vypadá jako skříň z lamina s šuplíky z plexi nebo skla, někdy jen se sklem vysokým 25–30 cm v přední stěně. Jednotlivé ubikace se lehce čistí, s morčaty se jednoduše manipuluje (proto se i lépe ochočují) a přitom nejsou vystavena průvanu. Také toto ubytování skýtá možnost variací a lze je vhodně zakomponovat do vybavení bytu. Mezi nevýhody patří váha, kvůli čemuž se s celou sestavou špatně manipuluje. To lze částečně řešit např. kolečky.
- Venkovní výběh v létě, oplocený kousek travnatého plácku (chráněný i shora před útoky dravců, psů a koček). Morčata jsou tak stále na čerstvém vzduchu. Je však třeba dávat pozor na přehřátí od slunce, proto je třeba zajistit i chladnější místo ve stínu, aby se morčata měla kam schovat.
Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, která jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné. U konopných pelet hrozí výskyt parazitů (lze je odstranit vystříkáním některým z relevantních přípravků, např. Arpalitem). Vhodná je také kukuřičná drť, která moč vsákne a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity, ale hrozí nebezpečí otravy při požití. Seno je vhodné jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlka, protože nasákne močí a rychle začne zapáchat.- Je třeba kontrolovat, zda u morčete dochází k dostatečnému obrušování zubů a nepřerůstají-li mu drápky. V případě že ano, je třeba pravidelně zastřihávat. Pokud si na tuto činnost netroufne sám chovatel, je nutné navštívit zvěrolékaře.
Každé morče by mělo mít jako součást bydlení domeček. Ten se dá koupit ve zverimexu, ale je možné ho vyrobit i doma. Bez domečku morče nemá soukromí a nemá se kam schovat.Morče je koprofág, požírá vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících Bakterií.
Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80 × 50 cm a výšce 35–40 cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.
Je několik možností, jak morče ubytovat:
- Klec – asi nejčastější používané obydlí pro morčata. Dá se koupit v každém zverimexu, momentálně je již na trhu i velká nabídka co do barev a velikostí. Mezi výhody patří snadná přenosnost, vzdušnost a jednoduché čištění, mezi nevýhody cena, nebezpečí průvanu (pro morčata je průvan nebezpečný), možnost broušení zubů o kovové mříže klece, špatný kontakt s morčetem a také občasné vyhazování podestýlky z klece.
- Plastbox – Na morče netáhne a nevypadává ven podestýlka, ale v plastboxu je ztížena ventilace (mřížka je jen zvrchu), a tak se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš vysoká vlhkost.
- Terárium – je asi nejvhodnější, s morčetem jste mnohem více v kontaktu, morče je prokazatelně mnohem spokojenější.
- Doma nebo na zakázku vyrobená ubikace – často využívané chovateli, ubytování obvykle vypadá jako skříň z lamina s šuplíky z plexi nebo skla, někdy jen se sklem vysokým 25–30 cm v přední stěně. Jednotlivé ubikace se lehce čistí, s morčaty se jednoduše manipuluje (proto se i lépe ochočují) a přitom nejsou vystavena průvanu. Také toto ubytování skýtá možnost variací a lze je vhodně zakomponovat do vybavení bytu. Mezi nevýhody patří váha, kvůli čemuž se s celou sestavou špatně manipuluje. To lze částečně řešit např. kolečky.
- Venkovní výběh v létě, oplocený kousek travnatého plácku (chráněný i shora před útoky dravců, psů a koček). Morčata jsou tak stále na čerstvém vzduchu. Je však třeba dávat pozor na přehřátí od slunce, proto je třeba zajistit i chladnější místo ve stínu, aby se morčata měla kam schovat.
Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, která jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné. U konopných pelet hrozí výskyt parazitů (lze je odstranit vystříkáním některým z relevantních přípravků, např. Arpalitem). Vhodná je také kukuřičná drť, která moč vsákne a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity, ale hrozí nebezpečí otravy při požití. Seno je vhodné jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlka, protože nasákne močí a rychle začne zapáchat.
- Je třeba kontrolovat, zda u morčete dochází k dostatečnému obrušování zubů a nepřerůstají-li mu drápky. V případě že ano, je třeba pravidelně zastřihávat. Pokud si na tuto činnost netroufne sám chovatel, je nutné navštívit zvěrolékaře.
Každé morče by mělo mít jako součást bydlení domeček. Ten se dá koupit ve zverimexu, ale je možné ho vyrobit i doma. Bez domečku morče nemá soukromí a nemá se kam schovat.
Morče je koprofág, požírá vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících Bakterií.
Komunikace
Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách, jedná se o zvířata se silně vyvinutým sociálním smyslem. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.
- Kvíkání – morče vyžaduje pozornost, má na něco chuť; kvíkají také mláďata dožadující se matky\
- BuBlání – vyjadřuje spokojenost, klid; BuBlají i samice v říji\
- Cvakání zuBů - značí hrozBu, strach, vztek\
- Zpívání – je ojedinělé, přesně se neví, co vyjadřuje; existují domněnky, např. signál stresové situace, sociální tlak\
- Účelové pískání – morčata se dorozumívají mezi sebou tak jako lidé\
- RumBa – tanec, kterým projevuje samec zájem o samici, nebo reakce na nějaké dění narušující jeho Běžný den\ Samec se pohyBuje při rumBě pomalu, natažen a vydává jakési mručení\
Potrava
Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně.- Nejdůležitější složkou potravy je seno. Je to hlavní zdroj vlákniny (která je pro morče velmi důležitá) a zároveň si morče neustálým přežvykováním stébel obrušuje stoličky. Morče k němu musí mít přístup neustále. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Při krmení senem musí mít morče také neustálý přístup k pitné vodě. Seno by mělo být dostatečně hrubé, nejlépe sečené kosou (domácí sekačkou není vhodné, je moc jemné). Také je důležité, aby bylo v pořádku (suché, zelené a bezprašné). Nejvhodnější je luční nebo horské seno, protože obsahuje různé druhy lučních trav a bylin.
- Další důležitou základní složkou potravy je zelenina. Každý den by mělo morče kousek čerstvé zeleniny dostat. Čerstvá potrava nesmí být podávaná příliš studená rovnou z ledničky. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce, např. mrkev, celer, petržel, papriky všech barev (ne pálivé), červenou řepu, čerstvý fenykl, rajče, saláty, mátu, ovesné vločky, různé zeleninové natě, v malém množství salátovou okurku (obsahuje příliš vody a větší množství může způsobit průjem). V malém množství květák, kapustu, kedluben, brokolici, zelí (nadýmá, je zátěží při trávení). Nevhodné jsou brambory, pórek, cibule a česnek!
- Ovoce jen občas v malém množství (obsahuje hodně cukrů), např. jablko, hruška, hroznové víno, mandarinka, meloun (obsahuje moc vody), ananas, jahody, třešně atd.
- Čerstvá tráva je další velmi důležitou složkou potravy. V teplém období by měla morčata dostávat trávu každý den v přiměřeném množství, ale nenahrazuje seno! Je pro ně důležitým zdrojem vitamínů. Trávu nesmíte podávat zapařenou a nesmí být chemicky ošetřena. Největší radost jim uděláte pampeliškovými listy či květy sedmikrásek. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy. Dávejte však pozor, co trháte! Ne všechny rostliny jsou pro morčata jedlé. Nesbírejte nic, co neznáte. Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník.
- Morčeti neustále dorůstají zuby, proto je důležité, aby mělo seno neustále k disposici. Dále je dobré podávat větvičky ovocných stromů na ohlodávání, sušené bylinky i se stonky, avšak hlavním zdrojem obrušování zubů zůstává kvalitní seno.
- Tekutiny morčatům nesmějí chybět. Většinou je do sebe vpraví při konzumaci čerstvé potravy, ale vždy je důležitý přístup k pitné vodě. Je dobré mít ji v napáječce, protože v misce dochází často ke znečištění výkaly. Neměla by být přímo z kohoutku, ale převařená nebo odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout čaj.
- Granule speciální pro morčata jsou vyráběné tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější, zejména přidaný vitamín C, který si morče neumí vyrobit samo.
- Nevhodné jsou směsi se zrním, které jsou k dostání v Pet-Shopech (zverimexech). Takové směsi obsahují nevhodné zrní, ale třeba i slunečnicová semena, ořechy a další nevhodné složky, které obsahují příliš mnoho tuku, a může dojít až k obezitě morčete a trávicím problémům.
- Nejpotřebnějším vitamínem pro morčata je vitamín C. Stejně jako člověk si jej morče neumí samo vyrobit, a proto jej musí získávat z potravy. Často je nutné vitamíny dodávat v podobě různých kapek, prášku apod., zejména v době nemoci, ale jen v malém množství.
- Pokud morče cestuje v přepravce, ve které je mu těsno, mělo by mít stále k dispozici seno, vodu a zeleninu.
Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně.
- Nejdůležitější složkou potravy je seno. Je to hlavní zdroj vlákniny (která je pro morče velmi důležitá) a zároveň si morče neustálým přežvykováním stébel obrušuje stoličky. Morče k němu musí mít přístup neustále. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Při krmení senem musí mít morče také neustálý přístup k pitné vodě. Seno by mělo být dostatečně hrubé, nejlépe sečené kosou (domácí sekačkou není vhodné, je moc jemné). Také je důležité, aby bylo v pořádku (suché, zelené a bezprašné). Nejvhodnější je luční nebo horské seno, protože obsahuje různé druhy lučních trav a bylin.
- Další důležitou základní složkou potravy je zelenina. Každý den by mělo morče kousek čerstvé zeleniny dostat. Čerstvá potrava nesmí být podávaná příliš studená rovnou z ledničky. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce, např. mrkev, celer, petržel, papriky všech barev (ne pálivé), červenou řepu, čerstvý fenykl, rajče, saláty, mátu, ovesné vločky, různé zeleninové natě, v malém množství salátovou okurku (obsahuje příliš vody a větší množství může způsobit průjem). V malém množství květák, kapustu, kedluben, brokolici, zelí (nadýmá, je zátěží při trávení). Nevhodné jsou brambory, pórek, cibule a česnek!
- Ovoce jen občas v malém množství (obsahuje hodně cukrů), např. jablko, hruška, hroznové víno, mandarinka, meloun (obsahuje moc vody), ananas, jahody, třešně atd.
- Čerstvá tráva je další velmi důležitou složkou potravy. V teplém období by měla morčata dostávat trávu každý den v přiměřeném množství, ale nenahrazuje seno! Je pro ně důležitým zdrojem vitamínů. Trávu nesmíte podávat zapařenou a nesmí být chemicky ošetřena. Největší radost jim uděláte pampeliškovými listy či květy sedmikrásek. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy. Dávejte však pozor, co trháte! Ne všechny rostliny jsou pro morčata jedlé. Nesbírejte nic, co neznáte. Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník.
- Morčeti neustále dorůstají zuby, proto je důležité, aby mělo seno neustále k disposici. Dále je dobré podávat větvičky ovocných stromů na ohlodávání, sušené bylinky i se stonky, avšak hlavním zdrojem obrušování zubů zůstává kvalitní seno.
- Tekutiny morčatům nesmějí chybět. Většinou je do sebe vpraví při konzumaci čerstvé potravy, ale vždy je důležitý přístup k pitné vodě. Je dobré mít ji v napáječce, protože v misce dochází často ke znečištění výkaly. Neměla by být přímo z kohoutku, ale převařená nebo odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout čaj.
- Granule speciální pro morčata jsou vyráběné tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější, zejména přidaný vitamín C, který si morče neumí vyrobit samo.
- Nevhodné jsou směsi se zrním, které jsou k dostání v Pet-Shopech (zverimexech). Takové směsi obsahují nevhodné zrní, ale třeba i slunečnicová semena, ořechy a další nevhodné složky, které obsahují příliš mnoho tuku, a může dojít až k obezitě morčete a trávicím problémům.
- Nejpotřebnějším vitamínem pro morčata je vitamín C. Stejně jako člověk si jej morče neumí samo vyrobit, a proto jej musí získávat z potravy. Často je nutné vitamíny dodávat v podobě různých kapek, prášku apod., zejména v době nemoci, ale jen v malém množství.
- Pokud morče cestuje v přepravce, ve které je mu těsno, mělo by mít stále k dispozici seno, vodu a zeleninu.
