Lidské problémy 19.Leden 2007
To co se právě teď chystám napsat mám v hlavě už poměrně dlouhou dobu, ale bohužel jsem zatím nenašla vůbec žádný čas hodit to na papír natož do počítače. Teď se, ale opravdu nudím na Výpočetní technice a tak jsem si zapnula Word a dala se do vytahování pomalu usínajících myšlenek zpět na povrch.
Snad každý člověk si určitě nejednou v životě…Co v životě!?...spíše v měsíci, týdnu nebo dokonce několikrát během několika hodin sáhl na dno a do jeho hlavy se jako zlý vetřelec vehnala ta bodající myšlenka: "Proč zrovna já?" V tu chvíli si ani přinejmenším nepřipouští, že ne jen on, ale i spousta okolo něho mají své problémy,a že i oni si právě teď říkají tu stejnou větu.
Ano, je to tak, problémy má naprosto každý. Byly tu už za vzniku prvních tlup, osad, městských států, měst či království a vždy tady s námi budou. Dokud budou lidé, budou i problémy.
Nejspíše to tak být musí. Život by byl až moc klidný kdyby jste támhle neměli přijít pozdě na důležitou schůzku kvůli zhroucení MHD, nezapomněli vrátit knížky z knihovny, a poté se nesnažily přehlížet upomínky a nebo byste se nepohádali s někým na kom vám záleží kvůli naprosté blbosti - lidé se z pravidla hádají kvůli blbostem.
Chci tím říct, že obyčejné problémy obyčejných lidí jsou na každodenním pořádku a je nejspíše nutné se s nimi smířit, protože dokud se nezmění v něco většího, tak jsou to jen překážky, které se dají buď přeskakovat a nebo se mezi nimi dá kličkovat.
Jakmile však překážky začnou narůstat, tak hrozí jisté nebezpečí toho, že zakopnete a spadnete. Ano stačí k tomu jedna šokující zpráva, která zvětší polovinu vašich problémů a vy ležíte na zemi. Nad vámi stále přibývají každodenní problémy, které jste předtím přeskakovali a přitom se některých i stačili zbavovat, což nyní nejde.
Občas u vás stojí někdo kdo vám podá ruku a pomůže vám zpět na nohy, přičemž se ochotně obětuje a začne spolu s vámi bourat problémy aby se vám zase dobře kličkovalo. A občas tam ležíte naprosto sami a jen se rozhlížíte a doufáte, že někdo natáhne ruku, která by vás zvedla, ale ona se neobjevuje.
Když se konečně vyškrabete na nohy máte naprosto zničené nervy a sebevědomí, protože když se rozhlédnete okolo sebe, tak vidíte jen černé stíny, které vyhrají všechny ty překážky okolo vás a k tomu vás zužuje vědomí, že nebyl nikdo ochoten vám pomoci, že jste sami.
Třeba sami nejste, jen nikdo okolo nepoznal, že jste hledali oporu, třeba jste jen neuměli pomoc přijmout, ale na tom už teď nezáleží. Třeba je okolo vás spousta lidí, ale vy odmítáte otevřít oči.
Ale proč? Vždyť je to blbost, uznejte sami. Proč by jste se měli nechat deprimovat problémy? Vždyť je má každý, oni se časem ztratí.
Takže co z toho vyplývá? Vyplývá toho to, že problémy byli, jsou a budou, vždy je bude mít každý, a proto se nemá cenu nechat jimi deprimovat.
napsal/a: betis 19:39 | Link
