vzpominka 10.Květen 2007
>>Vzpomínky… Vzpomínky bodají jak tisíc nožů. Bezohledně mučí mé nitro…<< ++Temná noc. Jinak tichým domem se rozléhá křik a hádka. Padající věci. Výhrůžky. Slova uvíznutá v paměti vyrývající hlubokou rýhu do srdce. Postava na posteli leží bez hnutí. Tvář zkřivenou strachem smáčející slané potůčky a polštář je ochotně vpíjí. Celé nitro se bouřilo, vzpínalo a křičelo. V očích se za závojem soli dali vyčíst pocity jako je smutek, bolest, ale i strach. Ústy se draly ven výkřiky zoufalství. Najednou byl slyšet zvuk ve dveřích a vpadlo do pokoje světlo. A pak věta:'' Nebreč, zítra se stěhujem.'' Máma. Odešla a hysterie cloumala celým dívčiným tělem. Temno před očima. Táta sedící na posteli. Šeptá utěšující slova, která vyvolávací nové a nové proudy slz. Hladí mě po vlasech. Odchází… Bouchnutí dvojí dveří symbolizuje konec noční hrůzy. Všude je tma a ticho. Ve vzduchu je hmatatelný vztek a zloba. Nesnesitelný tikot hodin a klid řvoucí do uší. Toužebné očekávání rána. ++ >>Zbytek zmizel v propasti jednoho roku. << napsal/a: betis 17:21 | Link
