Chci jít pryč, dál od lidí,
ať mě nikdo nevidí.
Ukrýt se, a zůstat sama
celou noc a až do rána.

Projít všechny skrýše v hlavě,
do světa se vznésti plavě.
Chci být sama, křičet, řvát,
jak si mohl se mnou si jen hrát?
Třeba sis nehrál, snad si mě měl rád,
ale je to jiné, než někoho milovat...

Chci být sama, kričet, řvát,
dokud nepadnu vysílena,
vždyť sem jenom slabá žena.
Co žena, dítě jen,
však poznám, co je Láska, a co sen.

Láska je krásná, někdy bolí,
a sny se mění v zmatení.
Zmatení těl, myslí, vůlí,
to se asi nezmění.

Sny jsou krásné, nebolí,
Láska je krásná, bolí přec,
je to velmi divná věc.

Když někdo odejde,
slovy vyjádřit pocity nejde,.
Smutek, zoufalství, nebo snad zlost?
Pořád to není správný výraz,
a ty se člověče klidně přeraz,
ale slovo pro pocity nenalezneš.
Není na světě slovo, které vyjádří ty pocity,
snad dočkáš se poct, ty,
kdo takové slovo nalezneš.