"Tak co teda budem dělat, když mě do sklepa pro brambory nepustíš?" "Tak něco vymysli Ty... Sice jsem tu šéf, ale občas se hodí i názory podřízených." "Aha..Tak aspoň, že tě můj názor trošku zajmá..." "Trošku?!? Hodně!! Teda podle toho, jaký bude..." "No, takže můj názor je nechat tomu volný průběh, a ono se to nějka vykutí samo.." "Tak tenhle názor je nejlepší, za to si zasloužíš odměnu." "Jo? A jakou?" "Nech se překvapit." Nakloním se nad Tebe a začnu Tě líbat, moje polibky opětuješ, ale já se za chvilku přesunu na Tvůj krk, a Ty mě hladíš na zádech. Slyší Tvé tiché vzdechy, a vím, že si to užíváš. Jsme bez triček, ale kalhoty jsou pořád na svých místech, ale to se za chvilku změní...

A pokračování už mě nenapadá.. Stejně ten můj příběh nikdo nečte.. Ale jestli by někdo přece jenom pokračování chtěl, tak to napište do komentářů,a já zase něco stvořím ;)