Smutná a sama,
sama a smutná..
Malá smutná dáma..
Uzavřená ve svém světě..

Ve světě lásky
a kruté bolesti..
chodí na procházky
a pláče na pelesti..

Smutná a zároveň veselá,
sama a zároveň s tebou..
Milá a zároveň nemilá..
ruce ji samotou zebou..

Navenek veselá,
uvnitř smutná..
Nechodí do kostela,
věří v osud..

Jednou se zklamala,
a trpěla jak zvíře..
Chtěla být malá,
ukrytá v nějaké díře..

On ji dohnal k tomu,že si ublížila,
málem si také sáhla na život..
Bez něj by byla radši nežila
a nepustilo ji to dobu dlouhou celkem dost..

Teď už zase našla smysl žití
v podobě Andílka s rohama..
Andílek ví co k němu cítí,
a ona ví, že už není sama..

Snad jim to s Andílkem dlouho vydrží,
ona nechce zase trpět..
Jinak si kámen provazem u krku přidrží
a spadne do lůna Země zpět..
Zatím to tak cítí,
ale kdo ví, co bude za pár let..