Toto je o člověku, kterého sem měla docela ráda, a se kterým sem docela dobře vycházela, než sem se dozvěděla, že mě za zády pomlouvá..a když sem se zeptala, jestli je to pravda, tak se ani nepřiznal..omluvte mě za ten úvod, ale takhle to cítím..

Když se dívám na ten tvůj ksicht,
mám chuť ti ho rozdrtit.
zabořit se do něj pěstí,
to by bylo velké štěstí.
vykuchat a nechat ta,
made in pták loskuták.

Měla sem tě docela ráda,
teď ti ráda ukazuju záda.
Nebaví mě poslouchat ty lži a kecy,
jsou to opravdu divné věci.

Co ti na nás na všech vadí?!?
Všichni ti určitě rádi poradí,
jak by ses měla chovat,
aby tě mohl každý zbožňovat.

Tvé názory nepochopím,
máš dost jiné hodnoty,
změnila ses, už to nejsi ty,
měli isme tě všichni rádi,
teď nám lezeš na nervy.
Co ti na nás na všech vadí?!?
Nejsme žádné konzervy!

Na každého máš něco,
to už není normální!
Najdeš na nás kdeco,
jenom ne to zásadní.
Máš kolem sebe pár přátel,
mohou si říkat "vyvolení",
to však žádná pravda není.
Tvá náklonnost je jak datel.

Jsi jenom tam, kde máš prospěch,
když je jinak, máš hned naspěch.
Tak to vidím já,
a navenek to tak vypadá.
Jak je to doopravdy, nevím,
už delší dobu jsi mi totiž lhostejná...