Báseň mrtvéhochlapce

Zrozen z ticha, ticha toho plný,
Skvělý koncert , můj přítel nejlepší,
Tak mnoho, pro co žít, tak mnoho, pro co zemřít,
Kdyby tak jenom mé srdce mělo domov.

Zpívej, co nedokážeš říct,
Zapomeň, co nedokážeš hrát,
Spěchej se utopit v krásných očích,
Procházej se mou poezií, touto zmírající hudbou
- mým dopisem milostným, nikomu určeným.

Nikdy nevzdychej po lepším světě,
Už je zkomponován, hrán a vyprávěn,
Všechny myšlenky v hudbě jež píši,
Vše v přání noci.

Napsána pro zatmění, napsána pro pannu,
Zemřel pro krásu ten v zahradě,
Vytvořil království, sáhnul po moudrosti,
Neuspěl, nestal se bohem.

Nikdy nevzdychej...

"Pokud čtete tyto řádky, nevzpomínejte na ruku, jež je psala.
Vzpomínejte toliko na verše, pláč písaře písní, ten bez slz.
Protože dal jsem jim sílu a ta se stala mou jedinou silou.
Pohodlný domov, matčin klín, šance na nesmrtelnost,
Kde být žádán stalo se potěšením, které jsem nikdy nepoznal.
Sladké piano zapisuje život můj."

"Nauč mě vášni, jelikož bojím se, že už je pryč,
Ukaž mi lásku, předveď mi ji.
Tolik více bylo toho, co darovat jsem chtěl těm, jež mě milují.
Je mi to líto.
Jen čas povypráví, tohle hořké rozloučení.
Už nežiji a nehaním tebe ni sebe.

A ty... přál bych si, abych již k tobě necítil nic..."

Osamocená duše, duše oceánu...