Při brouzdání vodami virtuálních lidí a příspěvků na sociálních sítích jsem narazila na týpka, který mne prostě docela zaujal. Pár věcí si vybavím:

byl mírně zábavný, vlastnil slušný nadhled, nebyl vůbec hloupý a už vůbec ne prudký v reakcích v diskusích, které často přímo vybízely k nekonečnému hádání se a nikam nevedoucí výměně zhola zbytečných názorů. 

 Z jeho příspěvků bylo jasné, že přemýšlí více než ostatní a reaguje jinak - s rozmyslem.  Jeho vyjadřování bylo také bezchybné - ať gramaticky, tak i obsahově. Zaujalo mne to. Toto dnes opravdu není běžné. 

Občas jsme si s chlapíkem napsali pár slov, okomentovali příspěvky na zdi, vyměnili pohled na svět či konkrétní situaci. Mezi slovy a řádky z něj vypadlo, že vlastně tak trochu píše - hodně do šuplíku, trošičku pro lidi. Nedalo mi to a pár povídek jsem na blogu idnesu nasála a musím říci - líbí se mi. Tak proč se nepodělit i s vámi ostatními. 

Jeden z krásně neotřelých pohledů na svět v povídce s názvem DVEŘE:

Jako děti jsme poznaly, že příčina „rozbité okno“ má za následek „výprask.“ Bylo to stručné, jasné, přehledné. Fascinovaly nás věci, jako zkamenělý strom, propadlý dům, nebo nakloněná pouliční lampa. Nezajímalo nás co bude zítra, s výjimkou toho, aby dárky, které jsme si vyrovnali na Štědrý večer před usnutím vedle postýlky, do rána nezmizely.

V průběhu dospívání se svět začal stávat čím dál složitějším. Sice jsme se těšili, jak budeme zažívat všechny ty úžasný dospělácký benefity, jako nechodit do školy, nemuset poslouchat, mít vlastní peníze, za který si koupíme co nás napadne, že nebudeme muset s košem, a s holkou, která bude jednom naše, se budeme milovat kdy si vzpomeneme.

Jenže, on nakonec zůstal jenom chaos. Jak říkal náš učitel na střední, ......

no a více se dočtete už u něj - zde v příběhu DVEŘE.

Přeji pěkné čtení