Sním s otevřenýma očima. Do hlavy se mi násilně derou myšlenky. Prohlížím si své dlaně a poslouchám hudbu. Něco mi bleskne do očí, silné zářivé světlo. Pálí mě oči a musím je zavřít. Mé tělo se vznese do vzduchu. Snažím se otevřít oči, pohnout prsty na rukou, ale nejde to! Jako bych nad svým tělem ztratila vládu. Netrvá to ani deset sekund a najednou ta síla ustane. Otvírám oči. "Kde to jsem? Co to je? Co se to děje?"
Ocitla jsme se někde úplně jinde. Všude kolem je panenská příroda nedotčená lidskou rukou. Noha člověka sem jistě nevstoupila. Jsem tu první. "Proč tu ale jsem?"
Zezadu se něco dotkne mého ramene. Leknu se! Pomalu se otáčím. Takovou krásu jsem nikdy předtím neviděla. Přede mnou stojí poloprůhledná dívka odděná v bleděmodrých šatech a usmívá se na mě. "Kde to jsem?" zeptám se jí tichým hlasem. Neodpovídá, ale chytne mou ruku a ukazuje směr. Jakmile se mě dotkla, pocítila jsme pozitivní energii, která proudí do každého záhybu mého těla. Posunky mě pobízí, že mám jít s ní. Cítím se tak bezpečně a vím, že mi takové nádherné stvoření nemůže ublížit. Myslím si, že je anděl. Jdu s ní.
Dovedla mě ke studánce s průzračnou, křišťálově čistou vodou. Mám žízeň a napiji se. Stalo se něco nadpřirozeného. Vzletěla jsem! Opravdu letím do nebeských výšin a hraji s pestrobarevnými ptáky na honěnou. Najednou začínám klesat. Něco mě stahuje k Zemi. Já nechci!
Naposledy si pamatuji ten dopad. Nebolel mě, ale spadla jsem.
Probudila jsem se na podlaze svého pokoje s modřinou na hlavě. Nevím co se stalo! Jako bych měla vymazanou paměť. Nevzpomínám si na nic špatného ze života.