Mnoho lidí, každý zastává jiné názory, má jiné priority, odlišné životní cíle, nestejné životní podmínky, osobitost, svůj pohled na svět.... Známá to věc.
No milý čtenáři či milá čtenářko, já jsem já a ty jsi ty. Doufám, že ti nevadí tykání =). Stejně nevim, kdo si to zrovna čte. Možná se kamarádíme, tak zdravim. Třeba se neznáme, ale to snad nevadí.
Hodněkrát jsem se tu zmiňovala o tom, co prožívám, tedy prožívala. Popisovala jsem tu svoje myšlenkové pochody, snažila jsem se ukázat, co umím, co všecko se mi líbí, jaký mám názor, jaká jsem...
Tedy zmíním se o tom znovu a myslím, že to není na škodu.
Nezdá se mi těžké popsat sebe samu, protože se celkem znám a tak nějak už tušim, co jsem zač. Překvapující že?
Stále mám pocit, že jsem se tady na Zemi ještě nerozkoukala a to tady strašim skoro 18 let. Pro upřesnění: 17 let, 8 měsíců a 3 dny.
Tak tedy začnu svým temperamentem. Zařadila bych se k temperamentu sangvinika smíšeného s cholerikem, které u mě převládají. Extrovertka jako vyšitá.
No tím asi skončím... Jsem hodně upovídaná, náladová - nálada určuje můj pohled na svět: Optimistka, jsem-li veselá, Pesimistka, když jsem smutná.
Jsem trochu přecitlivělá a vše si beru moc k srdci. Je-li toho moc, jsem schopná se rozbrečet i ve škole. Svoje city, pocity dávám okolí najevo, protože v sobě neumím dlouho nic dusit. Prostě mi to nejde.
Záleží mi na ostatních lidech. Ráda je vyslechnu a snažim se jim alespoň trochu pozvednout náladu. Bohužel to někdy má opačný efekt.
Umím být dost sebekritická. Nemám stálé sebevědomí... Jsou doby, kdy si věřím a naopak.
Když už jsem psala o tom, že jsem upovídaná... Melu pantem pořád, jakmile k tomu dostanu příležitost. Často rychleji mluvím, než myslím a sypou se ze mě nesmysly.
Taky se vám přihodilo, že jste něco sdělili svému kamarádovi nebo více lidem a druhý den jim to zopakovali? Tak přesně to se stává mě. Nejen Jířa to potvrdí. Nebo rozebírám jednu a tu samou věc několikrát. Někdy jsou ze mě kamarádi na mrtvici.
Blázen? Ne to snad nejsem, i když si to o mě někteří myslí. Jsem střela nebo střelená? Někdy se neovládnu a dělám blbosti, ksichty, prohodím nějakou pitomost... Nevím, jestli "někdy" je správné slovo. Spíše, když se mi podaří okočírovat sama sebe, umím se chovat "normálně"...
Doufám, že nejsem zas tak špatný člověk. Nesnáším pomluvy. Tu a tam mi to trochu ujede, že o někom něco řeknu, ale nevymýšlím si. Jak pomluvy umí zničit pověst člověka! To nemám zapotřebí.
Nebo lháře a podrazáky! Ty taky miluju! Těch mezi námi je.
Naučila jsem se jednu věc. Když se někdo něčím odlišuje, ale rozumíme si, proč bychom se spolu nemohli kamarádit i přesto? Je to přeci jejich věc! Když mě do ničeho nenutí a nevnucuje mi své přesvědčení, proč to hrotit?
Doufám, že si tady trochu neprotiřečím. Já snad nikomu nic nevnucuju, snažím se... Od určité doby se narovinu ptám předem, abych někoho neoběžovala. Chci se to odnaučit, abych si nedělala nepřátele z kamarádů.
Tak jestli jste dočetli až sem, možná vám došlo, že všecko moc rozebírám....
Taková jsem já.