*27.5.2008

.tohoto dne jsem si myslela,že celý můj život dosáhl nejkrásnějšího a nejsebevědomějšího vědění,mýlit se může každý.nemyslíte?.toho dne jsem se cítila jako ten nejštastnější člověk na celé planetě,všichni se ptali"co se děje?,vypadáš tak štastně".USMÁLO SE NA MĚ ŠTESTÍ.s usměvem sem každému odpovídala.rozhazovala jsem rukama a ke slunci sem vzhlížela s takovým rezpektem,jaký nikdo dlouho neviděl,ale moje štestí se stupňovalo.Třetí den jsem nebyla veselá,dalo by se to nazvat i něco jako "nevím jestly mám brečet štestím nebo svojí vlastní blbostí".zlomené srdce bolí snad ze všeho nejvíc,nevím kdy tahle bolest přebolí,ale doufám že brzo,jinak  vlastně můj osud je zatím ve hvězdách..