Vyroky studentu na maturite z literatury na nejmenovane stredni skole.Opravdu to stoji za precteni:-D
Zkoušející: „A vzpomínáte si na nějaké dílo ze staroslověnské literatury?“
Student: „Tak to byla třeba ta Hospodyně pomiluj ny“ (už jsem senechytal za hlavu, protože jsem slyšel i verzi Hospodyně, pomiluj mě)
Zkoušející: „Říkal jste, že Karel Havlíček Borovský patří do NO (pozn. Národní obrození), zdůvodněte nám, proč?“
Student: „Tak ten Karel Havlíček Borovský do toho obrození patří tímsvým pohřbem, protože on byl ten mučedník a Božena Němcová mu dala nahlavu trnovou korunu.“
Zkoušející: „A jak se chovali ti představitelé církve v době husitské?“
Student: „No, nekřesťansky.“
Zkoušející: „O čem byla Válka s mloky?“
Student: „Ve Válce s mloky přirovnává Čapek lidstvo ke zvířatům.“
Zkoušející: „Co to byl ten Krakatit? (v zoufalé snaze ze studenta něcovyždímat, ačkoli úryvek před ním jasně dokazuje, že je to třaskavina)
Student: „Aspirin.“ (komise v rozkladu, jasně tím překonal experta, který sebejistě tvrdil, že Krakatit je „hrad v Polsku“)
Zkoušející: „Jak rozumíte pojmu ohlasová poezie?“
Student: „To je nějaké ohlášení.“
Zkoušející: „Jak byste nahradil verš: „Pán nepán se sejdem. (Pocestný, J.Vrchlický)?
Student: „Muž nemuž?“ Jiný expert: „Šéf nešéf?“
Zkoušející: Poslouchá studenta, jak se snaží něco vymyslet ke Škvoreckému…
Student: „Škvorecký? Jo, ten se podílel na naší státní hymně…“
(češtinář téměř zlomil svoji tužku)
Zkoušející: „No, a o kom ten Mácha psal? O jaké etnické skupině?“ (předsedkyně komise se snaží napovědět)
Student: „O cikánech, tedy Romové, abych neurazil….“
Zkoušející: „Jak vypadá takový typický impresionistický obraz?“
Student: „No, je takový zaflákaný…“
Zkoušející: „Uveďte nějaký příklad římského spisovatele.“
Student: „Tyfus.“
Zkoušející: Nevěřícně: „Cože?“
Student: Přesvědčivě: „No, Tyfus.“ (na předsedu komise jdou mdloby…)
Zkoušející: „Můžete nám říci něco o Boženě Němcové?“
Student: „No, Božena Němcová, tak ta měla spoustu mladých milenců a vechvílích, kdy neměla do čeho píchnout, tak psala pohádky.“
Zkoušející: „Vzpomenete si na nějakou povídku z Povídek Malostranských?“
Student: „Tak třeba Týden v Tichomoří.“
(komise si utírá pot z čela.)
Zkoušející: „Když tedy mluvíte o nejstarší světové literatuře, můžete nám říci, něco o Mohamedovi a Koránu?“
Student: „Tak Mohamed byl Žid a Korán vznikl v Indii.“
(češtináři se v tu chvíli otevřela kudla v kapse…a začíná ho úporně bolet hlava.)
Zkoušející: (snaží se ze studenta získat nějaké informace o NO)
Student: „Jungmann vytvářel spoustu nových slov, třeba ten kapesnos…“ (čtete dobře)
Zkoušející: „Z čeho byl ten pergamen?“ (po zoufalé snaze komise studenta nevykopnout, když o středověké literatuře nic neví)
Student: (zarytě mlčí)
Předsedkyně komise: „Tak papír to asi nebude, ten je rostlinného původu, že?“ (háže záchranný kruh)
Student: „Ze dřeva?“ (zkoušející si mne ušní boltce)
Zkoušející: (už to nevydržel) „Z kůže, kolego…“
Student: „Z lidské kůže“, vyhrkl.
Zkoušející: (jdou na něj mrákoty) Na pokraji sil: „To byl ten středověk drsnej, co?“
Zkoušející: (už dost zpruzenej) „Víte o čem byla ta Jiráskova Lucerna?“
Student: „Tak kněžna chtěla toho mlynáře sbalit, ale on se nedal… A pak rozbila tu lucernu.“
Zkoušející: (řekne studentovi, že příklad křesťanského dogmatu je třeba „neposkvrněné početí“)
Student: „No třeba u Máří Magdaleny…“ (Zástupkyně: „Tak tam asi ne“…Komise začíná propadat beznaději.)
Zkoušející: „A kdo to byli ti bohatýři?“ (snaží se dovézt studenta k správné odpovědi)
Student: „Tak to byla ta bolševická revoluce…“
(češtináři se dělají před očima velká červená kola…)
Zkoušející: „Povězte nám tedy o J. Swiftovi.“
Studentka: „Tak J. Shift vyrůstal u řeky, měl šťastné dětství…a to ho pak ovlivnilo a napsal Život Marka Twaina.“
(na zkoušejícího dolehla totální deprese.)
Zástupkyně: „Tak to asi ne, že? … Řekněte nám prosím něco o tom Gulliverovi…
Studentka: „Gulliver, no, tak ten byl malej a dostal se do země trpaslíků a pak byl velkej a dostal se do země obrů…“
(komise propadá maniodepresivním záchvatům…)
Zkoušející: (Student si vytáhl otázku o české středověké literatuře,ale nedokázal říci vůbec nic. Protože jsme mu chtěli dát nějakou šanci,písemku napsal na 3, tak jsme mu umožnili přejít k jazykovědné otázce:umělecký a publicistický styl.) „Povězte nám tedy něco o uměleckém apublicistickém stylu.“
Student: „Tak umělecký styl používá výhradně spisovnou češtinu.“
Zkoušející: (už dost dožraný) „Určitě?“
Student: (nejistě) „No, ano, používá hlavně spisovnou češtinu a…“
Zkoušející: (skočí mu do řeči) „Prosím Vás, je hovno spisovné slovo?“
Student: (student se zarazí, komise zpozorní) „No, není… Jo! (vítězoslavně) Hovno hoří!“, blikne mu.
Zkoušející: „Četl jste Hovno hoří?“, ptá se češtinář netrpělivě.
Student: „Jen jsem viděl film, který byl podle něj natočený“.
Zkoušející: (rezignovaně) „A jak mluví většina postav v tom filmu?“
Student: „Hm (chvíli přemýšlí), nespisovně.“
Zkoušející: „Aha, jak to? Považujete Hovno hoří za umělecké dílo, nebone? Vždyť jste řekl, že v uměleckém stylu se používá spisovná čeština.“
Student: (už dost zmatený, kolegyně potlačuje smích) „No, jo, asi jo, je to umělecké dílo.“
Zkoušející: „Tak nám tedy vysvětlete, proč se v řadě uměleckých děl používají vulgarismy? Znáte něco od Hrabala nebo Párala?“
Student: „No jo, tam se často mluví nespisovně.“
Zkoušející: „Vraťme se k tomu hovnu, (komise už smích nepotlačuje) může ho spisovatel použít v uměleckém stylu?“
Student: (pot se z něj řine) „No, nemůže…“
Zkoušející: (nasupeně) „Jak to, vždyť jste sám řekl, že Hovno hoří je umělecké dílo?“
Student: (už mu svítá) „No, vlastně může. Používá se vlastně docela často… (komise polomrtvá smíchy) Tedy, nespisovná čeština…“
Zkoušející: (viditelně unaven.) „Dobře, dobře…můžete jít…“
(Zástupkyně, která se po celou dobu dobře bavila, se přikloní kezkoušejícímu a zašeptá: „Tak tenhle student, až se bude večer bavit vhospodě a někdo se ho zeptá, o čem byla maturita z češtiny, může popravdě říci, že o hovně.“)
