Modelářské spalovací motory (Odborné texty)
Modelářské spalovacímotory
Přes obrovský rozvoj elektroletu vposledních letech zůstávají modelářské spalovací motory nejrozšířenějšímzpůsobem pohonu našich modelů. Ve srovnání s elektrickými motory a jejichakumulátory nabízejí stále ještě příznivější poměr výkon/hmotnost, což jerozhodující především pro akrobatické modely a také makety a polomakety.Samozřejmě, k pořádnému autu nebo letadlu patří řev motoru a opojná vůněbenzínu...
Učebnice fyziky nám prozradí, že spalovacímotor lze pokládat za mechanické soustrojí, které je schopno přeměnit energiivýbuchu palivové směsi na mechanickou energii. Činnost motoru probíhá večtyřech cyklech: nejprve se do prostoru válce nasaje pohonná směs (sání), kteráje potom stlačena pístem (komprese), silným a prudkým stlačením ohřátá směs sevznítí buď samovolně (diesel, detonační motor) nebo je zapálena pomocízapalovací svíčky (zážehový motor) - nastává třetí fáze - výbuch (expanze). Akonečně v posledním cyklu spaliny pohonné směsi opouštějí prostor válce (výfuk).Motor samotný se skládá z několika základních částí: karteru (klikové skříně) složisky, klikové hřídele s ojnicí - k ní je pomocí pístního čepu připojen pístobstarávající kompresi. Ten se pohybuje ve válci (u modelářských motorů jeválec většinou opatřen vložkou), těsnost pístu může zajišťovat pístní kroužek,ale většina modelářských motorů je vyráběna v provedení tzv. ABC (hliníkový,tvrdě chromovaný píst v bronzové vložce). Prostor válce je shora uzavřen hlavouválce, ve které je zašroubována zapalovací svíčka (nebo klička protipístu udetonačních motorů). Kompresní poměr můžeme v případě potřeby zmenšovatpřidáním podložky (těsnění) pod hlavu.
Dvoutaktní modelářskýmotor
Jednotlivé cykly chodu motoru- sání, komprese, výbuch (expanze), výfuk jsou důmyslným technickým"fíglem" sloučeny do dvou taktů. Směs paliva a vzduchu připravená vkarburátoru je většinou nasáta dutou klikovou hřídelí či šoupátkem pod píst, ato podtlakem vzniklým v karteru pohybem pistu ve směru komprese. Při opačnémpohybu pístu dochází k přepuštění směsi pomocí kanálů ve vložce (hlavě) nadpíst. Následuje komprese a výbuch směsi. Při pohybu pístu směrem z horní úvratědochází k výfuku spálené směsi výfukovým kanálem a zároveň k opětovnému nasátísměsi nad píst. Je tudíž zřejmé, že u takto pracujícího motoru dochází kesloučení sání a výfuku v první cyklus chodu motoru, výbuch a expanze v druhýcyklus chodu motoru.
Čtyřtaktní modelářský motor
Jednotlivé cykly chodu motoru – sání, komprese, výbuch(expanze), výfuk jsou odděleny na čtyři jednotlivé doby. Řízení těchto cyklůbývá řešeno pomocí ventilových mechanizmů, vaček, zdvihátek atd. Rozhodujícípro funkci motoru je rozdělení, zpřevodování otáčení klikové hřídele a vačky,případně šoupátka v poměru 2:1. Čtyřtaktní motory nesají karterem a dutouhřídelí tak jako jejich dvoutaktní bratři, ale nasávají směs přímo přesotevřený sací ventil do spalovacího prostoru při pohybu pístu z horní úvratě(první cyklus). Po uzavření sacího ventilu a při pohybu pístu do horní úvratědochází ke kompresi (druhý cyklus). Následuje výbuch a pohyb pístu do dolníúvratě (třetí cyklus). Při opětovném pohybu pístu do horní úvratě se otevírávýfukový ventil – výfuk (čtvrtý cyklus ). Vše se opět opakuje. Je zřejmé, žepro správný chod je rozhodující správné sladění otvírání a zavírání ventilů –proto je nastavení ventilové vůle (vedle seřízení karburátoru) tímnejdůležitějším bodem seřizování čtyřtaktního motoru. Jaký je rozdíl mezidvoutakty a čtyřtakty? Dvoutaktní motor má vždy při stejném zdvihovém objemuvyšší výkon (např. pro model poháněný dvoutaktní „desítkou“ bude třeba čtyřtakt12-15 ccm), pracuje ve vyšších otáčkách. Čtyřtaktní motor je vždy poněkud těžší(robustnější konstrukce, vačková hřídel a vše spojené s ventily), pracuje vnižších otáčkách s vyšším točivým momentem. Čtyřtakt je tišší a celkově zvukmotoru je „maketovější“.
