Dívka kolem prochází,
dívá se na tebe.
Měsíc tiše vychází,
zve tě do nebe.

Jdeš pomalu za ní,
tam kam ona kráčí.
Mladá teď už není,
vrásky se jen mračí.

Když otevře se brána,
celá bíločerná.
Odletí jak vrána,
už ti není věrná.

Byla s tebou všude,
vždycky, každý den
Teďka s jiným půjde,
jako stín jako sen.

Rakev nesli časně z rána
do kostela po cestě,
v ní spočívala mladá panna,
jež družičkou byla nevěstě.

Nehoda ji odvrátila
od života šťastného,
byla by se nevrátila,
nemít tady milého.

Při památce zesnulých
na hřbitově dušička
tančila a dle kroků plynulých
poznati, že toť družička.

Její milý nepřišel,
nevzpoměl si na ni,
měsíc ještě nevyšel
a už se chmury shání.

Celou noc jej čekala,
u kostela stála,
potmě tiše plakala
a svíce její tála.

Milý její srdce dal
jiné dívce krásné,
co by mrtvou miloval,
když svíce její hasne!

Duch se k ránu rozplynul,
vždyť dohořel už plamen,
kvítek lásky zahynul,
již konec je, tak amen!

Tiše ležím v černém světě
s dřevěnými okraji
kde kdo si mě s někým splete
lidé už mě neznají
Oprýskaný tmavý kámen
smutně leží u cesty
každý kdo ho vidí řekne AMEN
nic dobrého pro něj nevěstí
Trávou už je zarostlý
a nikdo si nevzpomněl
kdo tu takhle dlouho dlí
na koho svět zapomněl??
Na toho kdo miloval
kdo v srdci lásku měl
kdo tomu srdci kraloval
jeho hlas v něm zněl...
Každý zapomněl na ten tmavý kámen
a nikdy už si nevzpomněl
na můj hrob...

Světlo luny na hroby dopadá,
podzimní noc se do temnot propadá,
mrtví ze svých rakví vychází,
smrt kolem hřbitova prochází.

Tajemný šepot se vichřicí nese,
za branou hřbitovní postava hne se,
mužský hlas promlouvá k bytosti jiné,
při slovech hrůza se s úzkostí mine.

"Má černá růže, mé hřbitovní kvítí,
můj temný koutku, kde slunce nesvítí,
musím opět sladké krve píti,
budu-li chtít s tebou žíti."

"Pij krve mé!" nabízí žena,
vzápětí je její touha odvržena:
"Nemohu tě vážně bráti,
nechceš přeci umírati?"

"S tebou bych ráda věčně žíti chtěla,
i kdybych zrovna zemříti měla.
Pij mé krve, drahý můj,
zůstaň při mně - stůj co stůj!"

"Dobrá tedy, krásko moje,
nechť mé bytí je i tvoje!"
Upíří zuby jí do hrdla vnikly,
dívčiny rty jen tichounce vzlykly.

Mladé dívky krev je sladká,
bílá kůže krásně hladká,
její prsa zvedaly se,
avšak brzy zvedat přestaly se.

Jeho oči ohněm plály,
dívky rty se smutně smály,
bílé šaty barvy rudé,
zítra další pohřeb bude.

Nad tebou se sklání,
Tvář krví zbrocená
Bledost do kůže ti vhání
Lilith,princezna krvavá
Srdce tvé tep ztrácí
Krev po krku ti stéká
Lilith slast vychutnává
Tvá duše umírá
Bílý šat barvu mění
Rudou barvu dostává
Lilith však krutá není
Věčný život ti dává
Je nový den,slunko zapadá
Tvůj nový život začíná
Rakev svou už odvíráš