Rakev nesli časně z rána
do kostela po cestě,
v ní spočívala mladá panna,
jež družičkou byla nevěstě.

Nehoda ji odvrátila
od života šťastného,
byla by se nevrátila,
nemít tady milého.

Při památce zesnulých
na hřbitově dušička
tančila a dle kroků plynulých
poznati, že toť družička.

Její milý nepřišel,
nevzpoměl si na ni,
měsíc ještě nevyšel
a už se chmury shání.

Celou noc jej čekala,
u kostela stála,
potmě tiše plakala
a svíce její tála.

Milý její srdce dal
jiné dívce krásné,
co by mrtvou miloval,
když svíce její hasne!

Duch se k ránu rozplynul,
vždyť dohořel už plamen,
kvítek lásky zahynul,
již konec je, tak amen!