Cesta životem je strnitá, a proto se po cestě zbavujeme věcí, o kterých si myslíme, že je nebudeme potřebovat, ale pravda je úplně jiná. To čeho se většinou zbavujeme, tak nám později hrozně schází. Proto se to nazývá vzpomínka, protože jsi to měl, ale nedával jsi tomu takovou pozornost, jakou by si to zasloužilo. Na vzájem po sobě toužíme, ale nemůžeme být spolu, myslím si, že pro každého z nás to bude poučení. Některé věci se prostě neopakují, a proto můžeme jen vzpomínat.

Chybami se člověk učí, ale jsou i tací, co se nikdy nepoučí. To záleží na každém z nás, jaký si z toho vezmeme ponaučení. Vím, že můj život nebude zrovna jednoduchý, ale na druhou stránku, kdo ho má. Podle mě nikdo, protože každého tíží něco jiného a přitom vůbec nezáleží, jestli je bohatý nebo chudý. O sobě vím, že můj sen se rozplynul a proto už nechci snít. Nechci necítit takovou bolest, jakou v sobě nosím, a o které vím, že mi zůstane a nikdy nezmizí. Každý to zná, protože to zažil, akorát o tom nemluví, protože každá vzpomínka je bolestivá.