Tu noc sem měla dobrou náladu ,
volala sem lidem abych je probudila,
pak sem je poslouchala jak nadávaj!
a pak mě napadlo že zavolám "Tobě"
chvíli trvalo než si to zved...
a pak několikrát halo...
a najednou "to si ty ...."
v té chvíli se mi zastavilo srdce
nechápala jsem jak si to mohl poznat
číslo si neviděl a ani si mě neslyšel
a pak si řek "kdo tam je"
v té chvíli se mi ulevilo,
spad mi kámen ze srdce!
a najednou slyším hlas nějaké holky
přešel mě smích
nad tím jak se trápíš a přemýšlíš kdo ti asi volá
běhěm vteřiny sem měla oči plné slz
měla sem chuť Tě zabít!!
ale proč zabíjet šťástného člověka?
když může umřít nešťastný člověk?
v té chvíli mé oči zamířily pohled na opodál ležící žiletku
po chvíli tam zamířila i ruka
vyhrnula sem si rukáv
a chtěla sem zkončit s tím trápením
jednou pro vždy
najednou jako by mě někdo chyt za ruku a řek :"nechej toho spoustu lidí tě tu má rádo někteří aj milují a přece jim nechceš ublížit trpěly by mnohokrát víc než ty teď!tak to polož a na toho ubožáka zapomeň!
ty si najdeš lepšího!vím je to těžké zapomenou na někoho koho miluješ ale pujde to věř mi!"a já ten hlas poslechla.sice nevím kdo to byl ale sem ráda že mě zastavil!protože on měl pravdu!nikdy nezapomenu na to co mi řek!